Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Menace Ruine - Cult Of Ruins

Menace RuineCult Of Ruins

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Hlukový klystýr po nestráveném black metalu jej tělem prožene raz dva. Pouze pro docenty hluku a vědecké pracovníky v psychiatrických léčebnách.

Vzpomínka na sedm likvidačních zákroků na black metal během jedné nahrávky.

 

Montrealské duo MENACE RUINE stižené fanatickým hlučením v black metalu, který už dávno není black metalem, nýbrž jeho vyfetovaným pozůstalým ryze avantgardního vnímání, má na kontě tři nahrávky. K nim shlížím jak s respektem, tak nechápavě, ovšem jednu z nich bych velmi rád vyzdvihl. Je jí debutová pokladna ruchových signálů prznící výpravnost a krutost black metalové podstaty ohavným způsobem v jedinečný klenot. Každé album MENACE RUINE nabízí trochu jiný pohled na danou tématiku. Stačí být po vůli umírněnějšímu "The Die Is Cast" ala zbrutalizovaní Dead Can Dance nebo zatím poslednímu "Union Of Irreconcilables", které hlučí místy tak výrazně, že se jako oční doprovod v dálce objevuje staré dobré zrnění. MENACE RUINE jsou experimentální nesvatá cháska vylezající ze sklepních prostorů jen za účelem týrání běžných posluchačů.

 

menace ruine

 

Jsou to trosky a jejich kult v podobě prvního alba je třeba uctít. Deska je o střetu skomírajícího black metalu se silně ruchovými stěnami, vše je ovšem rozpoznatelné, jakkoliv je deska pro neznalé věci označována za neposlouchatelnou. "Cult Of Ruins" je přesně v těch mezích, kde slyším MENACE RUINE nejraději, tedy někde na půl cesty mezi černým uhlem satanistických orgií a jejich surovým noise doprovodem. Jsou zkrátka alba, na která nedám dopustit. Patří mezi mrzké kreatury vymykající se normálnímu bytí, ovšem jejich verze odlišnosti je natolik poutavou, že jí nelze odolat. Podobně vidím i oslavu black metalu připravenou Sunno))), vytěsněnou z běžné produkce způsobem, který lze buď pochopit nebo jej mrštit do latríny. V obou případech si alba hýčkám, zůstávám věrný a nikdy je nepodvedu s jinou, byť sebepikantnější nahrávkou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky