Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Møl - Diorama

MølDiorama

Victimer22.11.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Zapomeňte na současnost Deafheaven, jsou tady Møl. Ostrá hra s paprsky, pocity a dny co plynou.

Vykvetla nám na louce, kam se chodí blackmetaloví floutci vyflusaní z práce v lese uklidnit, nová květina. Postarala se o to dánská kapela Møl a jmenuje se Diorama. A zní přesně tak, jak se na takové louce očekává. Když z černouhelného základu vyvěrá dost shoegaze vystínovaných melodií, barevný podzim a čisté vokály, jsme zpátky na tom správném místě, kam nás už v minulosti vylákaly kapely jako Alcest, Lantlôs nebo Deafheaven. A není nic snadnějšího, než právě k nim směle přidat i seveřany Møl. Tahle kytka naštěstí není žádná dvoudenní záležitost, která sotva co zasvítí, tak vybledne a ztratí vůni. Vypadá to, že Diorama bude trvalka.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/molband.jpg


U Møl se v kotli, narozdíl od některých jmenovaných, pořád vaří voda útočného melo-blacku, což se projeví už při letmém seznámení. Když už láska, tak trochu naturální a ne sterilní a naškrobená. Hudba Møl rozhodně není žádná cukrová vata z poutě, i když sladkosti v ní schované jsou moc dobré. Až když přijde ta správná chvíle zjemnit, dá kapela do placu prakticky pokaždé velmi působivý kus melancholie. A pak se zase poslušně vrátí k tomu svému bordýlku. Ten žene v hodně vzteklém módu, někdy je to možná až trochu v křeči, ale tak už se to v tomto ranku někdy nosí. Vzhledem k melodiím, které jsou hned poté Dánové schopni aplikovat, jim odpouštím všechny otazníky, které jsem si u nich dělal.


Teď už žádné nemám. Diorama je povedená blackgaze deska, to si můžeme říct hned. A vzhledem k tomu, že si neodpustím rýpanec směrem k novince Deafheaven, která se naopak nepovedla vůbec, je nové album Møl vlastně ideální náhrada škody spáchané někým jiným. Jinak můžeme tyhle borce brát jako kapelu, která je pořád v rozletu, a tak ještě neměla dost času sama sobě přistřihnout křidýlka. Diorama je teprve jejich druhé album a odkud vítr vane a v jakém prostředí se pohybujeme, to vše je nám důvěrně známé. A je na tom krásné, že i přes jistou ohranost a předvídatelnost se pořád najdou takoví, kteří v tom prostředí umí překvapit. Møl se totiž daří tohle všechno úspěšně ignorovat. Vše je to o nápadach, talentu a daru shůry. A těmto klukům severským bylo naděleno plnými hrstmi. Tak jim to přejme.

 


Právě v křehčích, melodičtějších pasážích působí Møl neuvěřitelně svěže. A přitom je to tak prosté. Úvody skladeb Photophobic a Serf by si měli nechat rovnou patentovat, na ty se člověk musí chtě nechtě chytit, mají v sobě velké lákadlo. Nebo, když se v Itinerari zasekne riffující stroj a prostor dostane čistý vokál a kytara, která nás zaparkuje zpátky na louku nebo někam, odkud se dá pěkně snít. Tohle si můžu opakovat do omrzení. Jako hosté se na albu objevují dvě dámy. Kathrine Shepherd zazpívá v titulní skladbě a Mirza Radonjica pro změnu v singlové Photophobic. Obě pozvání se povedla, ani jedno netrpí neduhy typu kalkul, snazší přístup těch hodnějších z nás, nic takového. Prostě se tam hodí a tak tam jsou.


Devíza kapely tkví v melodiích, v romantickém vystínování původně rozkmitaných motivů. Pak se Diorama naplno otevře, ukáže jak je najednou free a uvolněné, plné průvanu a dechu bezstarostné nostalgie. Møl zkrátka umí hrát na pocity a v současné kondici je snadné jim podlehnout. Pak je to balzám na duši, který si drží dál přísnou blackovou strukturu, ze které vše pramení. Diorama je deska, která na to kápla v místě, kde už je těžké výrazně překvapit. Já ale výrazně překvapený jsem. Našel jsem si novou adresu, kam je příjemné si zajít pro kus emocemi nabitého strašení. Bát se není čeho, snad jen jedné fotky kluků v barevných košilích. Tam vypadají, že dlouho hledali ve skříni, až ten zapomenutý strýcův šatník z dávných rekreací našli. Asi taky nostalgie...

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/molbandko%C5%A1ile.jpg


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 22.11.21 8:41odpovědět

Tož já současné Deafheaven rád, ale na tohle se také těším :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky