Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Montes Insania - Fikcia Erao

Montes InsaniaFikcia Erao

Garmfrost25.6.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od Satanath Records
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Fikcia Erao je teatrální avantgarda na pomezí umělé symfonie a čertovského blacku. Montes Insania s poslední deskou díru do světa asi neudělá, ale průšvih to také není.

Ruský, avantgardně teatrální projekt Montes Insania ke svému dílu přistupuje hodně svobodomyslně. V bohaté mozaice skládá četné dílky a díly všemožně široké hudební škály. Někdy je výsledkem docela bordel, jindy úchvatný surrealistický obraz. Fikcia Erao, které vyšlo na podzim loňského roku, rozvíjí předchozí nahrávky do větší šířky i hloubky. A činí tak mnohdy hodně odvážně, což není nikdy na škodu.

 

Ono už předchozí Absurdum představilo Montes Insania ve světle teatrálního umění, kde se meze nekladou. Já si k této temné pacientce psychiatrické léčebny našel cestu až díky Fickia Erao, proto jsou moje pocity a dojmy čerstvé a nezkreslené nostalgií a podobnými brzdami. Montes Insania, to je převážně multiinstrumentalista AT. Jeho umělecký přesah i schopnosti určují směr, kterým se hudební produkce ubírá.

 

Fikcia Erao tedy pokračuje v avantgardním stylu blackmetalového ražení. Nicméně blacku oproti starším nahrávkám podstatně ubylo. Ubylo i temnoty, místo ní naopak přibylo šílenství a blasfemická krutost. Album vyšlo díky spolupráci Symbol of Domination a More Hate Productions. K nám se dostalo distribučním úsilím labelu Satanath Records.

 

Zběsilé tempo, divoké syntezátory a ukřičené vokály otevřou album, které tím nabírá až emperorovské aroma. Po pár taktech se vše naruší pseudoklasickou hrou a elektronikou. Tak jak se střídají styly, mění se každý okamžik i atmosféra. Z temného prostředí se bez skrupulí ocitnete v melancholickém světě, či naopak krutě žertovném. Albem proplouvá i mluvené slovo a hysterie, potažmo dívčí zpěv. Jednotícím prvkem celého cirkusu nejsou kytary nebo diktující rytmus. Jsou jimi právě ony klávesové hrátky. Ty jsou všudypřítomné. Občas dokonalé, jindy laciné. Jisté je, že AT na ně umí hrát skvěle, je tedy otázkou, co je záměrné a co naráží na mantinely.

 

 

Každopádně ke vstřebání Fikcia Erao potřebujete čas a správné rozpoložení. Pakliže nejste příznivci neřízené avantgardy a umělé symfonie, ani se snažit nemusíte. Hodnotit desku s tím, že není pro každého, je o ničem, ale v tomto případě si myslím, že je trefné. Já podobné legrácky a výzvy mám rád a čas a snahu jsem Fikcia Erao věnoval vskutku řádně. Od prvotního zvednutého obočí, jakože co to sakra je, jsem se přesunul přes uznalé pokývání k zívnutí. Nudě jsem se navzdory těkavosti nahrávky při neustálém poslouchání a vnímání Fikcia Erao občas nevyhnul. Na desce se stále něco děje, ale nápady i provedení jsou na můj vkus příliš divoké. Nechci říct, levné, ale ke vstupence mezi elitu chybí desce pořádný kus. Po třech deskách a bohatých zkušenostech neočekávám, že by příští album mohlo být revoluční. Zřejmě se bude vyvíjet předpokládaným směrem. Takže suma sumárum – průměrné to celé není, ale do nadzemského díla, které snese i hlodání času má Fikcia Erao hodně daleko. Nejsem vizionář ani soudce. Nejlepší cestou je stejně si album pustit. Moje slova jsou jen pomocnou berličkou či nabídnutým lanem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky