Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mors Verum - Deranged

Mors VerumDeranged

Sorgh6.9.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Čekali na správný okamžik a nijak se nehonili. Až teď, před pár dny, vydali Mors Verum své první dlouhohrající album.

Vznik kapely není úplně jasný, tipuju nějakých pět let zpátky, protože v roce 2015 vydali první EP, na kterém si slušně naleštili ostruhy. Aktuální Deranged od něj dělí několik let a je to znát jak ve skládání, tak ve zvuku. Než jsem se do alba ponořil, byl to pro mě jeden velký otazník. Tříčlenná kapela je ze dvou třetin indického původu a z jedné kanadského. Takže solidní exotika a já se vážně nemohl dočkat, až se dozvím, jak Indové chápou death metal. Krom toho mě zaráží fakt, že v kapele jeden borec hraje na všechno a zbylí dva jen zpívají...

 

Deranged je od prvních tónů něčím povědomé a asi nebudu sám, kdo si troufne hádat vznik nahrávky právě v Kanadě nebo USA. Strojová hra nese známky továrního chladu a industriální velkoleposti. Tak trošku Gorguts i s tím nedokonalým zvukem, na který je potřeba si zvyknout. Technicky je to album vybavené dobře, lehká disharmonie a strohé melodie nás vedou prašnou cestou mrtvým údolím, kde nám kynou jen opuštěné těžní věže. Vnímám sympatickou nedokonalost ve zvuku, která této hudbě velice sluší. Kytary zní jako při zkoušce v garáži, jsou syrové, ostré a neustále střídají tempo. V rychlých pasážích stejně jako v těch středních, ve kterých dominuje úderný rytmus, se objevují lámavé prstoklady a krkolomné trylky, které neuchvátí líbivou melodikou jako spíš kumštem a dekorativním smyslem.

 

Nějaký orientální vliv jsem neobjevil. Multiinstrumentalista Mrudul Kamble odložil, zdá se, kořeny k ledu a zcela se nechal profouknout kanadským větrem. Inspirace tamní deathmetalovou školou je očividná a slušivá. Mors Verum tvrdě kují těžkou rudu a střídají jednoduché údery se složitým tepařským uměním. Album postupně ukazuje, že má svoje útroby roztroušeny do více pater. V základech stojí masivní bloky betonu, které to celé drží. Nejsou patrné v každé skladbě, ale tvoří a zaručují jistotu. To je ten hutný death metal. Nad nimi se v přízemním garážích odehrává hlavní rytmická vřava plná podivných zvuků, ze kterých se rýsují kataklyzmatické motivy. Raději mám pomalejší části, ve kterých jsou slyšet všechny detaily a podivnosti. Tady se zhmotňuje technická četa, aby deratizovala zamořené prostory. Používá k tomu složité prostředky a narušuje stabilitu podloží. Tady bych viděl centrum a srdce nahrávky. Nad tím vším rotují kotouče těžké atmosféry, ve které jako blesky problikávají rozmanitá sóla. Celý tenhle cirkus je poměrně složitý, ale o to zajímavější. Sleduje osnovu technických předmětů typu zmíněných Gorguts nebo Nile.

 

Nerad bych Mors Verum odsuzoval do role pouhých kopíráků, to si nezaslouží. Album Deranged sice odkazuje k určitým podobnostem, ale lepší je brát jej jako jednu z kapitol tohoto svérázného odvětví. Tohle je totiž dobrá práce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Morosse / 7.9.19 9:16odpovědět

poctivé, hodně vrstev, řemeslo

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky