Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nadragea - Adat

NadrageaAdat

Victimer1.3.2021
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow / TV
VERDIKT: Až krutě upřímná a strohá cesta podzemím vyřazené fabriky.

Temná elektronika, nihilistická, studená jak psí čumák, přesto taneční a pulsující. Pohyb je ale nutně omezen, jak příhodné. Nasadit respirátor a chodit strojovou chůzí po zpustlém areálu, za rozflákaným oknem analogově bodat do podvědomí a nechat jej rezonovat. Aktivovat proces znovu zapojení do projektu robotizace, jenom tam, kde už vývojová laboratoř padla popelem. Tančit je povoleno, ale nohy budou samý střep, vysoké boty jsou kdoví kde. Pátrat po tom, jak se člověk ocitnul na takovém místě moc odpovědí nedává. Alternativou budiž hudba Nadragea.

 


Aktuální album Adat prezentuje kapelu jako minimalistické odcizení, průmyslem načichlé podzemí, nebo pochod poházeným harampádím mezi probleskujícími vyřazenými monitory. Jako díru v tlustém skle a přerušenou kabeláž v dolním patře budovy. V objektu, ze kterého je dnes jen ruina starého baráku a zdi, co pamatují zašlé časy. Adat svírá mysl svou chladnou strohostí. Tohle zkrátka není prostor pro velký mejdan daleko od města. Civilizace je sice v nedohlednu, ale místo, kde se během poslechu desky nacházíme je nevlídné, temné a bez výhledu. Malý oplocený kus území, venku prší a uvnitř prskají potrhané kabely. Každý další krok znamená potenciální nebezpečí. A to je přitažlivé.


Nadragea je původně trojčlenná elektro formace z Maďarska, kterou uvedli v provoz Balazs Varga (Vinnui) a Miklos Takacs, aby se na jejich syntetickém profilu vokálně realizoval třetí do party, jímž není nikdo jiný než Mortum (George Turoczy). Kapela toho od konce devadesátých let příliš nevydala, o to svátečněji působí letošní edice nového alba Adat vydaného pod dohledem Aliens production. Slovensko-maďarská koopearce pokračuje, alba přibývají a elektronika, pod kterou je podepsaný Mortum je rázem na dostřel našim elektro fajnšmekrům. A to je dobré pořízení.


Nadragea v současnosti vystupuje jen jako duo Vinnui / Mortum a Adat je víc jak hodinovou kolekcí naprogramovaného nihilismu. Je to krutá a intenzivní koláž zvuků balancující na hraně industrialu, techna a EBM. Tahle hudba je monotónní slizká elektronika, kterou pohání zkreslený nehumánní vokál. Album přináší své komplexní skladby a pak také remixy, za kterými nestojí nikdo jiný než sám Mortum. V rámci End-Tek či Human Vault předělal k obrazu svému tři skladby a dodal tak projevu Nadragea o něco živější projev. Ale jen ve smyslu větší rozpínavosti, jinak jsou tyhle skladby dál oddané tíživé atmosféře. Možná až depresivní...

 


Nadragea procitla v život v pravou chvíli. Tento typ tanečního strojírenství se mi přesně trefuje do vkusu, jak se nechat dusit v ochranné masce a přitom být nahý jako děcko a experimentovat co tělo snese. Adat je deska, která umí probudit různé asociace. Hlavou se honí duch staré elektroniky, upřímně servírovaná bezvýchodnost a chuť se v tom bludném kruhu motat co možná nejdéle. Spojení futurismu a dávno zapomenutých zvuků. Až provokativně indisponovaná elektronika, čistý underground, nic pro hnijící masy. Závislost na mnoho týdnů, palec hore!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky