Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Napalmed - iii

Napalmediii

Jirka D.28.10.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Tvorba Napalmed je určena pouze pro úzkou skupinku hudebního publika, ve které bychom jisto jistě našli ještě užší, upřímnou část. Ostatní budou muset pátrat jinde.

Opět jeden z pohrobků zapadaný v redakci prachem téměř tříletým. Chvíli jsem přemýšlel, jestli otevírat staré hroby, ale dosti zajímavě zpracovaný čistě papírový obal desky (ekologové by zářili) mě po nějakém čase přemluvil a donutil jej otevřít. Chvíle listování roztodivně barevnými tisky, plocha se zvětšuje, až hluboce uvnitř nacházím kulatý disk. Název Napalmed mě láká, souzvuk s Napalm Death vyvolává představy rezonující minimálně s kovem smrti a v té chvíli ještě vůbec netuším, jak daleko jsem od reálu. Dvanáct mudrců spravedlivých leč nevědoucích neodhadlo by ani o píď víc.

 

Hlavním motivem celé desky, mohli bychom říci po způsobu německém – leitmotivem, je zvuk připomínající rachotící plechovky přivázané na provázku k dostavníku, které poskakují po kamenné dlažbě. Znáte to, jako když jste byli malí a z čisté dětské zlomyslnosti jste sousedovic kočce jednu takovou od lahůdkových párků a jednu od rybiček přivázali za ocas a udělali kšá. Neznáte? Ale jděte! Tak tento zvuk se line celým albem nazvaným symbolicky iii, které česká dvojice Martin.B. a Radek.K. (a nyní asi už trojice) vydala v roce 2008. Album zahrnuje pouze jednu skladbu stejného názvu, jestli ovšem můžeme vůbec mluvit o skladbě. Jde o zmatek zvuků a ruchů bez jasné (aspoň mně zůstala utajena) kompozice a viditelného rámce. Je to noise.

 

Přemýšlím, jestli se pustit do ekvilibristiky typu „najdi si svůj zvuk“ a jestli mám nějakým způsobem přibližovat, co se na albu během těch dlouhých osmdesáti minut odehrává. Připomínalo by to onu soutěž, kde se zoufalý volající pokouší odhalit původ nějakého skřípotu, aby pak zjistil, že to chrastilo v telefonní lince a že vyhrál zase akorát účet za telefon. Nebudu se do toho pouštět, ač povahy poměrně zvídavé, několik málo poslechů mou zvědavost ukojilo měrou dostatečnou a netřeba více.

 

Budu upřímný. Napalmed tvoří něco (a zdráhám se to nazvat hudbou), co nemám potřebu vstřebávat, nikdy jsem ji neměl a dá-li Prozřetelnost, nikdy mít ani nebudu. Nerad bych hodnotil noise jako celek, neb můj rozhled v tomto sub-sub-žánru je prabídný, ale moje zkušenost získaná prostřednictvím této desky ve mně vyvolává stejné pocity jako mnohé novodobé výtvarné či sochařské umění. Rád se podívám na Braunovy a Brokoffovy sochy na Karlově mostě, rád se podívám na sochu Davida, ale nic mi neříká skulptura rezavého rámu od kola, ke kterému je přivařený otlučený hrnec. Je zvláštní, jakými různými cestami se ubírá život umění, v našem případě hudby. Jsem rád, že jsem se vydal i touto uličkou a zjistil, že je pro mě slepá. Je čas se vrátit a vykročit zase jinudy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

RadeK.K. / 4.11.12 17:39odpovědět

Díky za podporu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky