Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Negură Bunget - Zi

Negură BungetZi

Victimer23.12.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / smartphone
VERDIKT: Samovolné klouzání z vrcholků magických hor kulminuje. Kdysi karpatské mistrovství, dnes jen karpatské hudlání bez špetky invence.

"Zi" je již osmým albem kapely, která toho v minulosti řekla dost na to, aby ji svět mohl respektovat. Bohužel také dalším, které tu stejnou kapelu neodvratně táhne ke dnu. Rozdělení sestavy po vydání vynikajícího "Om" mělo na další osud horalů zcela negativní účinek. Teď už si to řekněme regulérně a bez servítek. Respekt je najednou ten tam...

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/negura%202016.jpg


Nevím, jak si Negură Bunget v současném rozpoložení, sestavě a kondici představují výpravné a rodnou hroudou dotčené album, ale tohle je vzhledem k jejich reputaci hodně nepříjemný výsledek. Zi se prezentuje jako zvláštní, nesourodá změť transylvánských motivů, nálad a současné skladatelské impotence. Jako další schůdek směrem dolů na pomyslném schodišti této kdysi zajímavé kapely. Je mi líto, ale nemohu si myslet opak.


Pár osvěžujících kytarových linek a letmé karpatské zasnění dobrou desku nedělá. Nedělá ji ani snaha o neobvyklý, snad v dobrém úmyslu progresivní přístup, který nejde ve stopách druhých, ale snaží se o svůj vlastní mustr, což je chvályhodné, ale v případě Negură Bunget se to bohužel míjí účinkem. Netradiční postupy a celková kompoziční představa o bohatém, nástroji a vokály prošpikovaném dílu, je ve finále pouhou snahou o propracovaný koncept a realita je poněkud bolestnější.


Zi je totiž albem, které bolí. Poslechem, touhou vše pobrat a pochopit a nakonec tiše stáhnout ocas a včas ustoupit do pozadí. Přesně tam totiž tohle album patří. Někde tam za obzorem si může preludovat ty své transylvánské říkanky, kterým dojde dech sotva se rozezní. Něco je špatně a to něco je současná sestava Negură Bunget. Ta bohužel není schopna sugestivních nápadů, natož pak souvislejší koncepční práce. Ne, tohle je pouhý odvar karpatské mystiky, neúrodná půda a vyschlý pramen dřívějších nápadů a schopností. A je smutné si tohle všechno říkat, tomu věřte.

 


Už úroveň minulého alba Tău nevěstila nic dobrého a návrat starých dobrých časů byl v nedohlednu. Mělo však aspoň svou tvář, byť plytkou a vyčerpanou. Novinka se o svou tvář jen snaží, což je v tomto ohledu to nejsmutnější. Slyším jasnou snahu, slyším šepot hor, slyším tu touhu o magický prožitek a nevysvětlitelnou esoteriku tamních lesů. Slyším ale jen tu snahu. Samotná interpretace je zcela jinde, na jiném místě, kam teleportace není možná, neboť je velmi nepřesná. Kapela se utápí buď v nesouvislých skladbách, kde je jednotlivých motivů tolik, že postrádají hlubší smysl, a nebo se ocitá uprostřed rádoby hluboké výpravy na úrovni zasnění a experimentů s podvědomím. Ani jedno neučinkuje, a popravdě, není se co divit. Je docela mrzuté, když jako ten nejpodnětnější motiv alba vidím bzučivou kytarovou linku skladby Grădina stelelor, která při následném halekání na lesy stejně přijde o svou zajímavost a rozumný pohled na věc. Ve vší té roztěkanosti je to ale malé bezvýznamné plus této nahrávky. Jinak... nic, vůbec nic.


Mluvit o zklamání ale nemohu a ani nechci. Tak trochu jsem podobnou úroveň aktuálního alba čekal a vlastně nejsem úplně překvapen, natož vykolejen jeho konečnou podobou. Tentokrát ovšem musím hodnotit podprůměrnou známkou, už nelze být shovívavý. Tohle je zkrátka úplně mimo.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/negura2015.jpg


Deluxe edice desky obsahuje dva disky navíc, přičemž ten první funguje jako možný futuristický náhled do kuchyně horských průvodců (ani on se nepovedl) a ten druhý představuje kapelu po vizuální stránce. Po té povedenější stránce...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky