Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nekola - Nekologie

NekolaNekologie

Victimer7.12.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps) / bandcamp
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pět skladeb vlnících se v rovině snové a stylově otevřené elektroniky s mezipřistáním na trase Lidé - Země - Vesmír.

Pojďme se zasnít. Už pohled na obal desky, kde v dálce stojící rybář po pás ve vodě tiše zírá na hladinu a jeho tělo obeplouvá stejně tichá ranní mlha, nás k tomu nabádá. Když si pak Nekologii pustíte, ta fotka je tam pořád vidět, přestože se na ni už pár minut nedíváte. A to mě zaujalo. A taky to, že si rád dáchnu a různě pohrávám se světem, který máme v hlavě každý jen jeden a každý trošku jinak.

 

Dneska je strašně in říkat - ten pocit, když... Tak ho trochu obejdeme, protože Nekologie je nahrávka, která si umí s pocity docela věrně pohrát a neopakuje jak oslík to, co říká každý druhý. I když nejde úplně do maxima a netrvá na tom nahlodat nitro zásadním způsobem, to mile pocitové v ní je. Nekologie je hodná hudba. Abstraktní, ale příjemná. Pocity umí vyvolat sama, čímž bychom mohli doopravdy začít. Zachytí vaši představivost a nenásilně ji přesouvá po známých i neznámých místech, kde se dá v klidu snít, snídat, anebo potmě procházet město, kde člověku dělají společnost jen pouliční lampy a chuť si vymýšlet. Jen tak si jít, nechat se vést, nemít čas se soustředit na nic jiného, než na náladovou mozaiku, která si sama řekne, co potřebuje a co je schopná předat. A kdy s tím přestat. Musím říct, že to funguje. Jak ta chůze po městě, tak snídaně s výhledem ven za město a funguje i to předávání a jeho přestávání.

 

 

Nekola je kapela z Kopřivnice a ráda si dělá věci po svém. Elektronicky, klidně, audiovizuálně. "Můžeme začít, zavřete oči. Seďte klidně, já už teď pustím magnetofon". Přesně těmito slovy Nekologie začíná a hudebně se rozjede elektronika s přesahy do světa psychedelie a jen lehce najazzlé komunikace skrz zamlžené vzkazy na trase pop - alternativa - chillout. Všechno jsou jen atomy, ale vznáší se prostorem spolu s dalšími nástroji a samply. Svůj prostor k vyjádření dostanou pozouny i klarinet a taky zakomponování po různu sesbíraných úryvků z filmů. Pasáže z Osady havranů zní v Kouři z dýmky vyloženě šamansky.


Sníme, meditujeme, ale taky uvažujeme. Nekologie není plochou kolekcí, kdy stačí jen zavřít oči a spát. Jsou tu barvičky a když se objeví možnost se některé dotknout, tak proč to neudělat. Vznášíte se, ale pokaždé trochu jinde. V dávné minulosti, někde kolem nahusto nasázených paneláků Kopřivnice a taky kdesi v nereálnu, které možná teprve přijde. Mimozemské i pozemské je tohle odlehčení proudící kolem nás. Nekologické. Ve Vidí nás se přidá na tempu, na až skočné náladě, ale hlasy venku jsou pořád v mlze a i když noha hopsá a hlava kýve, tak tělo pořád bdí. Jen se u toho trochu víc kření.

 

To hodnocení dole je, stejně jako celá cesta s Nekolou, čistě pocitové. Osobně mám radši temnější záležitosti, kdy je třeba trochu víc vydráždit to schované zrůdno kdesi vzadu na mozku, takže na mne je Nekologie asi moc pozitivní. Z tohoto pohledu je nejtěžší věcí alba Ve víru, kdy je atmosféra kolem přece jen staženější a vážnější. Na Nekologii tedy nejsem úplně doma, ale hodně mě baví objevovat a nechávat se vylákat ven. A co vy? Kdo chce vědět víc, nechť si překlikne SEM na rozhovor s kapelou. A kdo chce víc slyšet, ať začne třeba na jejich bandcampu, nebo si objedná kazetku. Za mě povedená projížďka, do které nyní naskakuji prakticky denně a nemám v plánu to zatím měnit. Máme tu jedno z překvapení domácí scény, které stojí za to slyšet. Je z Kopřivnice a říká si Nekola.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nekola%20rybař.png


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky