Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nekola - Nekologie

NekolaNekologie

Victimer7.12.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps) / bandcamp
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pět skladeb vlnících se v rovině snové a stylově otevřené elektroniky s mezipřistáním na trase Lidé - Země - Vesmír.

Pojďme se zasnít. Už pohled na obal desky, kde v dálce stojící rybář po pás ve vodě tiše zírá na hladinu a jeho tělo obeplouvá stejně tichá ranní mlha, nás k tomu nabádá. Když si pak Nekologii pustíte, ta fotka je tam pořád vidět, přestože se na ni už pár minut nedíváte. A to mě zaujalo. A taky to, že si rád dáchnu a různě pohrávám se světem, který máme v hlavě každý jen jeden a každý trošku jinak.

 

Dneska je strašně in říkat - ten pocit, když... Tak ho trochu obejdeme, protože Nekologie je nahrávka, která si umí s pocity docela věrně pohrát a neopakuje jak oslík to, co říká každý druhý. I když nejde úplně do maxima a netrvá na tom nahlodat nitro zásadním způsobem, to mile pocitové v ní je. Nekologie je hodná hudba. Abstraktní, ale příjemná. Pocity umí vyvolat sama, čímž bychom mohli doopravdy začít. Zachytí vaši představivost a nenásilně ji přesouvá po známých i neznámých místech, kde se dá v klidu snít, snídat, anebo potmě procházet město, kde člověku dělají společnost jen pouliční lampy a chuť si vymýšlet. Jen tak si jít, nechat se vést, nemít čas se soustředit na nic jiného, než na náladovou mozaiku, která si sama řekne, co potřebuje a co je schopná předat. A kdy s tím přestat. Musím říct, že to funguje. Jak ta chůze po městě, tak snídaně s výhledem ven za město a funguje i to předávání a jeho přestávání.

 

 

Nekola je kapela z Kopřivnice a ráda si dělá věci po svém. Elektronicky, klidně, audiovizuálně. "Můžeme začít, zavřete oči. Seďte klidně, já už teď pustím magnetofon". Přesně těmito slovy Nekologie začíná a hudebně se rozjede elektronika s přesahy do světa psychedelie a jen lehce najazzlé komunikace skrz zamlžené vzkazy na trase pop - alternativa - chillout. Všechno jsou jen atomy, ale vznáší se prostorem spolu s dalšími nástroji a samply. Svůj prostor k vyjádření dostanou pozouny i klarinet a taky zakomponování po různu sesbíraných úryvků z filmů. Pasáže z Osady havranů zní v Kouři z dýmky vyloženě šamansky.


Sníme, meditujeme, ale taky uvažujeme. Nekologie není plochou kolekcí, kdy stačí jen zavřít oči a spát. Jsou tu barvičky a když se objeví možnost se některé dotknout, tak proč to neudělat. Vznášíte se, ale pokaždé trochu jinde. V dávné minulosti, někde kolem nahusto nasázených paneláků Kopřivnice a taky kdesi v nereálnu, které možná teprve přijde. Mimozemské i pozemské je tohle odlehčení proudící kolem nás. Nekologické. Ve Vidí nás se přidá na tempu, na až skočné náladě, ale hlasy venku jsou pořád v mlze a i když noha hopsá a hlava kýve, tak tělo pořád bdí. Jen se u toho trochu víc kření.

 

To hodnocení dole je, stejně jako celá cesta s Nekolou, čistě pocitové. Osobně mám radši temnější záležitosti, kdy je třeba trochu víc vydráždit to schované zrůdno kdesi vzadu na mozku, takže na mne je Nekologie asi moc pozitivní. Z tohoto pohledu je nejtěžší věcí alba Ve víru, kdy je atmosféra kolem přece jen staženější a vážnější. Na Nekologii tedy nejsem úplně doma, ale hodně mě baví objevovat a nechávat se vylákat ven. A co vy? Kdo chce vědět víc, nechť si překlikne SEM na rozhovor s kapelou. A kdo chce víc slyšet, ať začne třeba na jejich bandcampu, nebo si objedná kazetku. Za mě povedená projížďka, do které nyní naskakuji prakticky denně a nemám v plánu to zatím měnit. Máme tu jedno z překvapení domácí scény, které stojí za to slyšet. Je z Kopřivnice a říká si Nekola.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nekola%20rybař.png


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky