Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NERATERRÆ - Scenes From The Sublime

NERATERRÆScenes From The Sublime

Victimer30.3.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od autora
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Obrazy jako předlohy pro temnou představivost a zvuková dystopie jako doprovod. Koncept, který je krokem kupředu.

Alessio Antoni je při tvůrčí síle a po roce vydává skrze svůj chmurně a minimalisticky orientovaný projekt NERATERRÆ další album. Stejně jako u předchozí nahrávky The Substance of Perception volí postup na bázi shromáždění těch nejpovolanějších z říše dark ambientu a jeho skromného rozvětvení. Znovu se podívejte vpravo na výčet jmen u skladeb, která možná nejsou na první pohled tak lukrativní jako na albu zpět, ale o jménech to tentokrát opravdu není. Navíc bych jim křivdil...

 


Pokud jsem u minulého počinu těžko hledal nit a směrem k autorovi hleděl s lehkou nedůvěrou, neboť dle mého udávali tok alba víc jednotliví hosté jak on sám,  u Scenes From The Sublime tento problém nemám. Jeho hlavním tvůrčím posláním je zachytit vznešenost díla formou strohých atmosférických zvukových poryvů a dbát při tom na celek. A musím uznat, daří se to. Atmosféra novinky má pevnější strukturu, než tomu bylo u předchůdce, má daná pravidla a směr. V tomto ohledu je autor zjevně o kus dál.


Princip je prostý. Každá skladba je spojením s konkrétním hostem a společný výsledek zase zvukovým přenosem předlohy konkrétního malíře a jeho konkrétního díla. Předlohou je tu dílo Repina, velkého Salvatora Dalího, u něhož se čerpá z Rozpadu persistence paměti, je tady i Francisco Goya nebo Caspar David Friedrich a jeho krásný výjev Poutníka nad mořem mlhy. Hned dvakrát je přítomno dílo polského malíře Beksinského, to jen tak pro zajímavost. V kostce tedy vše funguje v tomto jednoduchém vzorci: Alessio + hostující hudebník + předloha formou uznávaného obrazu = společná skladba. Jinými slovy, tentokrát je malířem Alessio a jeho hosté.


Jednotlivé skladby nás nenutí sbírat střípky a podivovat se nad jednotlivými party, drží víc pospolu a dělají ze Scenes From The Sublime ponurý zvukový monolit, jehož tíživost by u slabších povah mohla vyvolat jisté obavy. Já jsem ovšem právě z tohoto faktu nadšen. Alessiovi se podařilo dostát významu konceptu, to je pro tohle album stěžejní. Rozvíjet jej, ale za žádných okolností z něj neutíkat. Devíza novinky je přesně v tom, co chybělo rok staré práci.


Jedna věc je sledovat předlohu a druhá zvukový tok alba. Mohlo se stát cokoliv, ale zřejmě i volba na doprovod byla tentokrát prozíravější. Atmosféra alba je velmi temná a nijak přehnaně nadimenzovaná. Mám rád, když jsou stísněné okamžiky zachycené jednoduchým a tuhým motivem. Na Scenes From The Sublime si jej mohu užít hned několikrát. I věčně přebíhající atmosférik Shrine ho ve svých zvukových hrátkách drží jako nosný pilíř. Albem se při vší snaze o zachycení vznešenosti nese neklid a něco skrytě hrozivého. Lákavě podivného.

 


Scenes From The Sublime je hodinová seance na úrovni a s citem dobarvený koncept. Možnosti k námitkám v podstatě moc nenabízí, i když má své rezervy. Já si zase ty svoje schovám v hodnocení pro další album. U dark ambientu je to o pocitech a ty jsou ve společnosti aktuální práce NERATERRÆ v pozitivně rostoucích hodnotách. Do hutně minimalistické sféry Scenes From The Sublime se nořím rád a mám při tom takový ten správně nepopsatelný pocit neklidu. A to je nade vše.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky