Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je tomu sotva rok, co se narodilo nepříčetné a malůvkami v obličeji vybarvené robátko Nordjevel. Netrvalo dlouho a už začalo podnikat první krůčky v oboru skandinávského black metalu. Vydání debutové desky bylo dopředu očekávaným vyústěním situace, žádným blýskáním z čistého nebe. Zrovna nebe ale kapela na novince zašpinila jen co je pravda. Vyřízla slunce, schovala jej pod fjordy a vydala se přímo do chladných hor domovské krajiny hledat v jeskyních ukryté zlo a okultní pozlátko dávné mytologie. Za vznikem této chladnokrevné bestie stojí pánové Nord a Doedsadmiral. Ti se po společném setkání ujistili, že doposud samostatné studium norské historie se v jejich bezbožných myslích vzácně shoduje a na důkaz přátelství založili kapelu. Toliko malé shrnutí, nyní už startujme povoz a hurá na sever.

V přítomnosti Nordjevel na totální sever. Ten je prostoupen každým tónem jejich hudby. Od názvu kapely, přes obšlehlé postupy a typické krákorání, po opravdové nadšení, které z kapely vychází. Jedno i druhé platí. Nordjevel jsou šikovně posbíranou kronikou klasických severských protagonistů, ale také sorta lidí, která je jen tupě nepřehrává, ale piluje a posouvá dál. Melodie versus vichřice, obě spojeny v jeden celek a společně hozeny do studené severské scenérie, to je recept, který kapela používá. Agresivní, našlapané pasáže, kterých by se nebáli ani Marduk, jsou opředeny hustou spletí vyhrávek a smířlivějších povětrnostních podmínek.

Když už jsme u Marduk, právě těmi je živ mistr paliček Fredrik Widigs, takže provázání duchem funguje i po fyzické stránce. Z dalších person je dobré zmínit vokální asistenci nezmara Nagashe, kterému při přechodu z Kovenant do Troll sice vypadaly vlasy, ale hrdelní majestát si nadále drží s hezkou usazeninou v krku. I posledně jmenovanou zlou grupku svou hudbou Nordjevel připomenou a ta zároveň nebude první ani poslední, která při poslechu nové akvizice vytane na mysli. Vsadím se, že každý si nějaké to jméno najde sám.

Nordjevel pečlivě dodržují pravidla, staví se do role monstrózně působícího průvodce, který vládne košatou mluvou a hezkým zjevem. Svými hlubokými znalostmi zaujme muže a charismatem zase ženy. Jen, aby jich při výkladu až příliš neomdlelo... Co však platí rozhodně, tak fakt, že tahle kapela je válec. Má k dispozici velkou sílu, neustále žene vpřed a rozhání mraky tak neúprosně, že to prostě musí zaujmout. Když k tomu přidáme skladatelskou potenci, kdy každý riff a vyhrávka nejsou jen hloupým vtipem, ale kvalitním provedením s pověstnou třešínkou na dortu, je vyhráno. Nordjevel po celou dobu alba nemají čas ukazovat slabiny, nemají to zkrátka v povaze. Ta je soustředěna na maximální profesionalitu, vysoké sebevědomí a víru ve vlastní severskou prezentaci.

Ta se vydařila, o tom žádná. Jistě se však najdou takoví, kteří budou poukazovat na jistou provařenou a nastavování již jednou nastavené kaše (s mimoděk poukázáním na skutečně mňamkózní chuť) a ti mají vlastně taky pravdu. I já jsem si v klidu slezl z nejvyššího norského masívu pln dojmů a fascinován a po sestupu poněkud vychladl. Vrátil se do reality, kde jsou staré mýty pouhými mýty a postavy v nich vystupující jsou dílem fantazie. Pořád ovšem platí jedno, Nordjevel si svůj debut poctivě odmakali a přináší na něm hodně intenzivní materiál. A ten jednoduše musíte zkusit.