Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Oblivium Regnum - Zrádce

Oblivium RegnumZrádce

Bhut24.5.2023
Zdroj: CD promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Epický death metal odkazující na dějinné události naší země. Příjemný start nové kapely s nápadem a šikovným uchopením.

Připravte se, lekce dějepisu v rytmu melodického death metalu právě začíná. Kapela Oblivium Regnum po nějakých pěti až šesti letech existence vydala svůj prvotní materiál ve fyzické podobě. Jedná se o čtyři skladby vložené do podoby EP materiálu o celkové délce necelých pětadvacet minut, což podle některých zvyků mohla skoro být délka velkého alba. Alespoň moje přesvědčení o této poučce vychází z alba kapely Tři Sestry a to 25:01. Na prvotinu, myslím, akorátní porce, která může předznamenat slibného nástupce. Do úvádějících faktů se ještě hodí doplnit, že kapela není tvořena novými tvářemi na scéně. Oblivium Regnum propojuje minulost v kapelách jako Depressive Realiy, The Rays Of The Sun, či Stigma. To všechno jsou jména, která za sebou mají solidní materiál a jejich hudba nebyla vyloženě blbá, takže předpoklad k příjemnému poslechu tu už máme.

 

Nahrávka jménem Zrádce je uchopena koncepčně, respektive se celá věnuje určitému oboru, odvětví, době. Jde o pradávný středověk a jeho dějepisné reálie odehrávající se na území našeho současného státu. Kapela tak vytahuje z učebnic (i mimo ně) události a postavy, které udávaly chod doby a utvářely formu soudobého království. Díky epičnosti tématu v lyrické stránce věci je vhodné dodržet určité propojení i do otázky hudební/instrumentální a toto vědomí se stalo realitou. Muzika uhání ve středním tempu s melodickými výpady, či obecně takovou dávnověkou harmonií ukrytou v atmosféře jednotlivých skladeb. Pochopitelně, že vzhledem k tématu dochází i na nasamplování řinčení želez, co by doklad středověkých krutých střetů a bojů. Možná vám už tyhle kousky přijdou trochu otřepané, protože úvod v podobě zvuků válek (ať už těch s palnými zbraněmi nebo bez nich) má celá řada kapel. Vždycky však jde o důležité propojení s tématem skladby, což i zde je výmluvně obsaženo už v jejím názvu – Poslední bitva. Možná stokrát použité intro skladby, ale někdy to i tak funguje dobře, což je i případ zdejší písně.

 

 

Výpravnost témat a hudby je pěkně vložena do rozmanitosti jednotlivých pasáží, které vytahují několik změn a nabízejí celkem pestrý průběh. Je to doloženo nápaditým burácením bicích, které neklepou jen určité tempo, ale dokážou i trochu pročechrat přechody a rozhoupat plechy. V konjukci s kytarovými vyhrávkami jde o příjemný úkaz. U kytar určitě stojí za to vypíchnout způsob hry, který občas balancuje u hradeb black metalu. Pokud bychom chtěli přihodit nějaké přirovnání k existujícím skupinám, pak bych z domácího prostředí vytáhl styl Mortifilia, jen trochu volnější rychlosti a z těch zahraničních mě napadá třeba Unleashed, asi i proto, že jsem si je v nedávné době v domácím poslechu zase trochu osvěžil a připomenul.

 

Zbývá projednat problematiku fyzického nosiče, který je v tomto případě uspokojivý, funkční a dostačující. Mně se třeba líbí titulní obal, ačkoliv ten zabodnutý meč je taky už docela klišé. Ovšem lokace je dobře známým místem a pokud jste tento hrad nepoznali, tak byste na něj měli okamžitě vyrazit. Poznáváte tuto zříceninu z třináctého století? Shodou okolností jsme o hradní kapli nedávno povídali zde. Nuže je to Bezděz, ale věřím, že jste jej poznali, je to totiž jedna z ikonických siluet dávných statků, které se na našem území nachází. Jsem si jist, že jeho vyobrazení není náhodné splnění „siluety hradu na obalu“, ale jasný odkaz k celkovému tématu alba. V bookletu ještě objevíme popisky (nikoliv texty) k jednotlivým skladbám, které tak odhalují konkrétní obsah, o kterém se tu zpívá.

 

Takže, jak zní verdikt? Třeba tak, že Oblivium Regnum je příjemnou kapelou s přesahem do promyšlených konstrukcí zasazujících celou kapelu do nějakého konkrétního zaměření. Možná si vzpomenete ještě na Amon Amarth, kteří de facto fungují na podobném principu, a to jak hudebně, tak ideově (ve smyslu osvěty/oslavy o vlastním rodném kraji). Máme tak co dočinění se slibným startem nové kapely, která se již na malé prvotině profiluje do určité pozice a odhaluje své záměry. Vzhledem k názvu kapely odhaduji, že téma středověku nebylo ojedinělé a že hodiny dějepisu budeme absolvovat i nadále.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky