Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Svobodná hra i povaha desky "Mantiis" mě dodnes fascinuje. I po téměř čtyřletém skluzu je to nahrávka, která si na nic nehraje a přitom toho má tolik co nabídnout. Je to střet kreativní kapely s otevřenou myslí a hudby, která nepotřebuje hranice. Krásný příklad volně plynoucí přirozenosti. Čas ovšem pokročil a další krok udělali i Obsidian Kingdom. Kapela si umínila najít sezónu, ve které není místo na léto, ale na posmutnělé příběhy, osobní krachy a další nemilosti osudu už ano. Ty se snaží představit a rozplést na ploše sedmi skladeb, které se nebojí výzev a experimentů, možná jsou i důvěrné, ale také plaché a pro mě osobně dost nekontaktní. Vždycky se ke mně snaží přitulit, ale jsou studené, protože jim chybí jedno roční období...

Novinka je velká plocha jednoho pocitu. Toho truchlivého. Ten se celým albem prolíná, tiše se krčí ve svých stínech, ale také řve svá traumata a snaží se být zajímavý. On zajímavý i je, ale není to ta jistota a ten dotek přirozenosti, který v sobě nesla minulá nahrávka. Mám dojem, že na novém albu se až příliš spekulovalo a kalkulovalo. Přesně tak se na mne totiž tváří. Jako když se má začít dít něco opravdu velkého a ono to stále nepřichází. Obsidian Kingdom stáli před novou výzvou, tu přijali a vzali za svou, ale je zde plno maličkostí, které se na ploše desky sbírají a pořád dotírají, aby si vynutily pozornost. Odehnat je neumím a ani nechci. Vždyť jsou přirozené.

Nerad bych ale mluvil o nějakém zklamání nebo zabřednutí do průměru. To v žádném případě. "A Year With No Summer" je odvážná a smysluplná nahrávka mající v sobě zvláštní mystiku. Sama v sobě hledá, mnohdy nachází a snaží se to ukázat. Rozhodně to není deska na jeden či dva poslechy. Je usedlejší a nepouští se žádných velkých divočin, byť se k nim nadechuje a možná by je i skousla. Ty nejvýraznější se odehrávají ve skladbách "The Kandinsky Group" a "Away/Absent", kde se dokonce ozvou staré dobré sypačky. Krásně prosvětlené momenty a reklamu na citlivost nabízí "Darkness", ale zrovna u ní bych poukázal na poněkud tápající vokál. Ten mi vadí na více místech a jeho úpěnlivá poloha vyzní leckdy dost nešťastně, někdy až směšně. Prosit a naříkat není snadné a Obsidian Kingdom tohle moc nejde.

Celkově je pro mě novinka albem, které se snaží budit dojem velkého prostoru a také konceptu. Naplnění obou působí jaksi nedotaženě. Ta velká plocha je v mých očích až moc plochá. Čekal bych víc živosti a odvázanosti do někdy až moc utahaných a sterilitou zavánějících chvilek. Někdo může namítnout, že klidnější povaha alba je záměr, což jistě je a je to dobře, ale i klid a rozvaha umí být živé a dýchající organismy a tady mi tyhle vlastnosti trochu schází. 

Obsidian Kingdom vydali album, jehož atmosféra umí pohltit, ale zároveň není něčím dechberoucím a překračujícím hranice. Na to je tahle deska až moc obyčejná. Je to nahrávka, která má své kvality a svůj způsob vyjadřování, ale také svoje limity. Příběh, který nestárne to zrovna není, ale milý společník rozhodně ano. Však není nic snadnějšího než to zkusit. Věřím, že u mnoha lidí "A Year With No Summer" zabere a jejich pocity budou pozitivnější, než jsou ty moje. I tak jsem ale rád, když mohu říci, že i ty mé zůstávají v kladných hodnotách. I přes celkový dojem, že je tahle deska slaná, ale nemastná.