Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

K anglické formaci Old Forest se dnes na Echoes obracíme už počtvrté. Jestli je to tím, že je nám její tvorba tak blízká, si nejsem úplně jistý. Pokud budu mluvit za sebe, tak po vydání čerstvé novinky Graveside jsem si našel jiný důvod. Je jím pohyb na poměrně úzkém prostoru a schopnost jej chápat různými způsoby. Old Forest sází na proměnlivost a jejich melodický či atmosférický black metal se desku od desky liší. Kapela se vždycky zaměří na konkrétní koncept a není to jen příběhem, nebo zasazením do daného prostředí, je to také koncept hudební. Všechna čtyři alba zde pitvaná se navzájem odlišují a přitom stojí na stejné žánrové startovací čáře. Jak opravdu daleko je od sebe výpravnost a melancholie Dagian a současné vidění hrobů v rytmech devadesátkového špinění, to je na každém z nás. Za mě je ta proměna velká. Rozdíly mezi Sutwyke a Graveside jsou mnohem menší, ale i v tomto případě stačí jeden poslech, aby byly jasné.

Graveside se hudebně vrací do poloviny devadesátek. Do doby, kdy vznikala první alba skupin jako Gehenna, Dimmu Borgir nebo Satyricon. A tato alba svým způsobem připomíná. Materiál novinky jede trasou melodické, klávesové černoty s hororovým pozadím. Záhrobní tématika, vampýrská půlnoční setkání a znovu také specifická chuť venkova. V případě Old Forest samozřejmě anglického. Tady si myslím, že to nevyzní úplně každému, ale tahle kapela prostě má své kořeny a ty jsou odhaleny i na tomto albu. Ostatně, krchov, kostel, venkov, to všechno k sobě vždycky patřilo. Black metal Graveside odkazuje na zmíněnou dobu nejen svým záběrem, ale hlavně zvukem. Takže máme znovu možnost slyšet melodie zanesené v trouchnivějícím podloží. Vše je hezky tlumené, zanesené a jestli chceme zvuk zesílit, musíme prostě otočit volume doprava. Což je po všech různých srajdách, které nás nutí točit čudlem nepřirozeně doleva, milé i smutné zároveň.

Graveside je album, které má daný charakter a vyvolává ducha devadesátkového prostředí. Je sevřené, jeho chod nic moc nenarušuje. A protože jsem tenkrát na podobné hudbě uzavíral své pubertální já, vždycky si na toto období rád zavzpomínám. Old Forest to dělají s přehledem, hodnověrně. Postavení tehdejších kultovních alb samozřejmě nijak neohrozí, ale hezky na ně ze současnosti dohlíží. Zatuchlé hroby, duševní zatracení a staré časy celkově jsou tu díky Graveside s námi a my si můžeme užít této specifické zkaženosti. Pokud jste takto nastaveni, album se poslouchá doslova samo, navíc když sem tam podobným motivem opravdu připomene konkrétního interpreta. Jako mně třeba v jeden moment vytanuli na mysli Gehenna z období Malice.

Graveside drží pohromadě a své poselství si splní. Od superlativů jsme sice dál, ale líbí se mi, jak se do toho kapela ponořila a skladby jako takové mají co říct. Na minulé desce Sutwyke jsem pořád něco hledal a postrádal a nebyl úplně spokojený, tady spokojený jsem. I když je to i tím, že jsem si upravil očekávání od Old Forest celkově. Budiž. Nové album je sympatická kolekce a má typický charakter typického období. Kapela navazuje, nekopíruje, nepřehrává. Vyvolává vzpomínky a dělá to velmi slušně. Hodnověrná mystika, jednoduchá síla okamžiku, melodie a dobrý zvuk. To jsou plusy. Samotná nedokonalost a její atmosférická podoba pak visí nad celým krvelačným příběhem Graveside. Ten působí možná lacině, ale chce to mít trošku nadhled.