Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Label Debemur Morti chrlí ven vedle zavedených pojmů také jména méně známá, k nimž řadím i americkou squadru Other World. Zatím jsem neměl tu čest, debutové album Syncretism of Gods in Men (ještě vydané svépomocí) mě minulo, takže to chtělo zařadit zpětný chod. Rozdíly jsou zřejmé. Ani ne tak stylové, jako zvukové. Prvotina je o poznání podzemnější, symfoničtější a naivnější materiál. Člověk se na pár místech neubrání lehkému úsměvu. Na tento pure underground záslužný počin, který ale nechám zase ležet v archívech, navazuje propracovanější a po všech stránkách dotaženější práce Tenebrous. Other World stáhli syntetickou vyzývavost a chrámové nadšení, ujasnili si směr a způsob provedení, a hlavně usadili své riffy v těch nejspodnějších patrech. A těží z nich.

Co je ale zřejmé od počátků, Other World je kapela, která nelpí na ortodoxním vyznění. Sice svým záběrem vymete od pavučin nejeden sklepní kout, ale jinak ten blackmetalový základ naklání k ostatním stylům. Mluvím o přesazích do doom nebo death metalu, (vokálních) dotecích gotiky a osobně tam trochu slyším i vlivy post-rocku. Other World se prezentují moderním a otevřeným black metalem, který má svoje pravidla a potřeby. Tenebrous je definováno hutným a silně atmosférickým soundem. Ovšem ne za pomocí vytažených kláves, ale obsáhlým, výpravným záběrem. Co si Other World opravdu střeží, jsou ty na spodku usazené riffy. Základ je pevný a nic ho nezviklá. Až na něj se nabaluje širší objetí a epická sdílnost.

Tenebrous sice otevře rychlá a silová skladba From Innocence (hezký to název pro nás, co byli u startu Echoes...), ale už ona vyleze z podzemních pórů, aby se obšírně rozdávala. Při volnějších pasážích se ocitneme blízko lidské obyčejnosti a pravdě, která čerpá víc z prostředí kolem nás, než ze zlých snů a vizí. Jinak je kapela takovým průsečíkem obou. Hromadí v sobě zlost všeobjímající destrukce, aby skrz ni pohlédla do prostoru s dalekým výhledem. Other World zůstávají ponořeni ve tmě zrůdného prostředí, ale na jeho konci mají dveře a ty mají kliku. Jsou tu zkrátka možnosti, jak se vymanit z toho sevření a pohledem ven se zklamáním zjistit, že tam je ta tma ve skutečnosti taky. A to je smutné.

Nejzářnějším příkladem otevřenosti kapely je třetí skladba Agony Exhaled by Mist. V ní se ukáže, jakých nálad jsou Other World schopni, když jim splaskne zlostně vyběhlá žíla. Stanou se hrdými, pevně stojícími průvodci se zrakem zabořeným do zamlžených údolí. Na tomto místě se zastavuji velmi rád a pro jistotu si vše opakuji. Album jako takové je díky danému základu kompaktní. Aktuální styl Other World je vybroušený a nemá tendenci se uchylovat ke zbytečným změnám. Ty přichází během skladeb a jejich sdilné povahy. 

Kromě výše jmenované skladby je to taky závěrečná To Decay, která vybočí svým ústředním motivem. Sound je znovu majestátnější a dokonce rozezní sbory. Other World se naučili operovat na svém území, které v minulosti nebylo úplně zřejmé. Jsou epičtí a přitom ponoření do tuhých riffů. Jsou i chrámově doomoví, pokud na to přijde a přitom stále zamazaní od uhlíků, protože to je jejich rodné lůno. Druhé album Tenebrous je slušnou atmosférickou jízdou temnými emocemi, která naplňuje jistá očekávání. V jistých místech exceluje, celkově drží a nutí nás se vracet. Což je sympatické zjištění.