Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Our Survival Depends on Us - Melting the Ice in the Hearts of Men

Our Survival Depends on UsMelting the Ice in the Hearts of Men

Victimer13.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Vysoko v horách tají ledovce a dole v ulicích tají srdce nás všech. Our Survival Depends On Us nechávají nahlédnout do své výpravné ságy, ze které sálá magická harmonie i potřeba se zamyslet.

A právě vysoko v horách vše začalo. Daleko od civilizace, od nepříjemně rezonujícího městského ruchu, přeplněných parkovišť a stále kvapnějšího shonu téhle (prý moderní) doby. Pěkně v blízkosti přírody a hlavně s klidem na práci. Tak vznikaly první nástřely čtvrtého alba rakouské metalové formace Our Survival Depends On U, až do chvíle, kdy skladby nabraly reálné obrysy. Teprve potom se šlo dolů, za živou prezentací nahraného materiálu a zavřením se do studia. Vyloženě sympatický přístup. V něm pak docela zapadne má neznalost, neboť aktivity této kapely mi byly doposud utajeny. Melting The Ice In The Hearts Of Men je sice v diskografii souboru albem číslo čtyři, ale v mých počtech jde o jedničku. Na závadu to však není. Dáme se cestou aktuálního stavu, zažloutlé stránky vzpomínek necháme spolu s nočníkem zamčené v dětském pokoji.

Samotné setkání bylo prosté. Spojení kapely s uznávaným labelem Ván Records, v jehož řadách se objevila nejedna svérázně pojatá laskomina, mě nemohlo nechat chladným. Zaujala také informace, že na nahrávání se podílely persony z Triptykon, The Ruins of Beverast a Primordial. Tvorba kapely vychází z doom metalu a absorbuje do sebe některé další, obohacující prvky. Můžeme se bavit o epické poloze stylu, která vyšla ze špinavějších podmínek, aby prosvítila cestu poznání. Melting The Ice In The Hearts Of Men je atmosféricky metalová deska, výpravná a noblesní. Je v ní duch spiritualismu a experimentů, ale ne na úkor opuštění původní polohy. Když je potřeba, tak se přitvrdí a zatne ocelová pěst, ale pořád je to dost málo na to, abychom si měli přestat vyprávět. Čtyři dlouhé skladby a jejich dlouhé názvy mluví jasnou řečí.

 


Jak praví jedna z písní - přežití závisí na milosrdenství prvků. Těch, které doprovází naši cestu, ale zároveň ji určují. Berme ty slova jako poslání tohoto alba. Jako malý, nebo spíše velký vykřičník v přemítání nad osudem lidstva. Nebo klidně o zákonech přírody. Krutých, ale spravedlivých. Pokud se do charakteru alba dostatečně ponoříte, ono vás to k podobným úvahám stejně chtě nechtě donutí. Když tak o tom přemýšlím, tak současnost Our Survival Depends On Us mi přijde jako očistná procedura po animálně metalovém soumraku The Ruins Of Beverast, jenž se oprostil od svých zlých předsudků a nalezl sílu ve vyšších sférách poznání. Teď ještě honem “tu křesťanskou publikaci” pod paži a začít zvonit po bytech... Ale kdepak. Možná by mi to šlo, ale tady je to přemítání “nad plán” přece jen o něčem jiném. Ruiny Beverastu berme v rovině výpravnosti jako možné přirovnání. Jinak je hudba Our Survival Depends On Us o poznání křehčí a meditativnější.

Do tklivě epické roviny alba není problém se dostat. Problém bych viděl spíš v tom, proč je skladba Song of the Lower Classes o třídu lepší než ostatní. Neskutečná věc. Takový byl přesně můj prvotní dojem z alba. Nakonec se úplně doslova nepotvrdil, ale něco pravdy na něm zůstalo. Abych byl přesný, hned do závěsu jsem si přidal dalšího osobního favorita, krásně vystavěnou dvojku Gold And Silver. Rozhodně bych nerad, aby to vyznělo, že zbytek alba za moc nestojí, ale v mém nastavení je ten rozdíl pořád patrný a smrskává se jen velmi pomalu. Že nezmizí úplně, to vím určitě. Celkově mám před sebou nahrávku, která je dostatečně lákavá a svůdná. Řekl bych, až nakažlivě. Jen sotva objevná nebo výjimečná, ale určitě je vystavěná tak, abych z ní cítil, že její vyprávění má hlavu a patu. A jistý, svým způsobem až interesantní přesah, který kupodivu nekončí ani během poslední (hudebně nejslabší) skladby Sky Burial. Ta magie tam je a chvílemi působí opravdu silně. Když pominu fakt, že úvodní ságu doprovází svým vokálem mistr A.A. Nemtheanga, což beru čistě jako zajímavost, je osud alba výhradně v režii schopnosti tvarovat a gradovat hrdé kompozice. Což se, s drobnými vadami na kráse, kapele docela daří.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/our%20survival%202019.jpg
Melting The Ice In The Hearts Of Men není albem, které na sebe bude strhávat pozornost, ale svou pozoruhodností si ji nakonec stejně získá. V jistých ohledech mu chybí víc přesvědčivosti a chladnější hlava v dotažení motivů ke zdárnějšímu konci (viz. plytká závěrečná skladba), ale jinak jsem přesvědčen, že je vše v pořádku. A pokud je výsledné hodnocení takové jaké je, nemíním tu pitvat nedostatky. Moc jich není. Tahle nahrávka nebude přenášet hory, ale k popřemýšlení donutí. A to mi stačí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky