Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
P.O.D. - Murdered Love

P.O.D.Murdered Love

Jirka D.11.11.2012
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: P.O.D. nikdy nehráli první housle a jejich pozice byla jistá pouze v mnohačlenném orchestru metalové scény. Deskou Muredered love si toto místo rezervují na další sezónu.

I P.O.D. jsou jedna z těch kapel, co se počátkem tisíciletí svezla na nu metalové vlně, i když jejich historie sahá podstatně hlouběji. Uskupení kolem Sonnyho Sandovala vzniklo už v roce 1992, tedy jeden rok před Korn, ovšem jejich první dvě alba – Snuff the punk (1994) a Brown (1996) – nezaznamenala takový úspěch, aby se kapela dostala do širšího povědomí hudebního publika. Až třetí deska The fundamental elements of Southtown (1999) znamenala předěl v jejich kariéře a rapidní nárůst fanouškovské základny napříč celým světem. Vzestupná tendence křivky popularity nabyla vrcholu v roce 2001, kdy vyšla komerčně nejúspěšnější nahrávka Sattelite, jejíž mediálně provařené singly „Alive“ a „Youth of the nation“ zaznamenal snad každý, kdo tehdy hudební scénu sledoval aspoň po očku, byť nu metal s křesťanskou lyrikou nemusel být zrovna jeho denní chleba.

 

Jenže móda je věc vrtkavá a její přívrženci nestálí a tak následující alba už pozvolna klesala v žebříčcích prodaných kusů a samozřejmě i v počtu a lesku udělených ocenění. Do nedávné doby to byly tři vydané studiové nahrávky, jimiž vyvolaný (ne)ohlas jen potvrzoval skutečnost, že dnešní doba si neustále žádá neokoukané tváře a že na piedestalu nejvyšším se udrží jen ti setsakra dobří. V této pozici se v nedávné době P.O.D. představili s novou nahrávkou Murdered love.

 

A jako kdyby se kapele zastesklo po časech velké slávy. Ze všech zákoutí této desky cítím snahu se jednak líbit a potom trochu připomenout tu dobu, kdy se jméno P.O.D. skloňovalo celkem často – nosné skladby skoro z oka vypadly těm z desky Fundamental elements, ať už vzpomenu titulní „Murdered love“ nebo další lehce údernou „On fire“. K těm rychlejším a díky jednoduché rytmice i v dobrém slova smyslu vtíravějším věcem patří i „Babylon on murdrer“ a „Panic & run“, které ovšem působí neobjevně a především pak dosti předvídatelně, hlavně u druhé zmíněné budete nejspíš pátrat v paměti, kolikrát jste už něco podobného slyšeli. Vedle těchto snad i přijatelných písní se ovšem dočkáte i nemalé porce sladkobolného blouznění a to bych viděl jako největší problém desky. Když už se snad chytnete slušně fungujícího nu metalu, který sice působí po těch letech trochu archaicky, ale jako vzpomínka celkem zabírá, dostane se vám několika porcí jahodového pudinku v podobě „Higher“, „Beautiful“ nebo „Bad boy“ o tom, jak je svět beautiful a v ten moment skončí veškerá legrace.

 

Album částečně oživují zajímaví hosté, ať už Jamey Jasta (Hatebreed) a nebo Sen Dog (Cypress Hill), který se objevuje v páté a troufám si tvrdit nejzajímavější skladbě alba „West coast rock steady“. Ta na mě působí sice trochu nedotaženým dojmem, ale oproti zbytku je stále o stupínek výš. Tím ovšem výčet zajímavostí stojících za zmínku končí, různé drobné elektronické hrátky či pro mě nepochopitelný „ptačí“ úvod „Panic & run“ tuhle desku příliš daleko nedotlačí. Výsledek by se tak dal shrnout jako dobrá nu metalová deska, nebýt té přetažené romantiky, které je tady prostě přespříliš.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky