Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pallbearer - Forgotten Days

PallbearerForgotten Days

Jirka D.20.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Nic neroste do nebe a nedorostou tam ani Pallbearer. Nebo aspoň zatím ne, protože ve srovnání s minulým výborným albem je jejich novinka jen slabým odvarem.

Forgotten Days jakožto čtvrtá řadová deska amerických doomařů Pallbearer vyšla už v říjnu loňského roku, ale od té doby ji tak nějak překusuju, poslouchám, snažím se uspořádat si dojmy, zase přežvykuju, zase poslouchám, a pořád nic. Respektive nic definitivního. Celý ten příběh pro mě začíná ztrácet kontury, kamsi se rozplývá a čím dál víc postrádá důvod jej odvíjet někam dál. Ale aby hned na začátek bylo jasno - tvorbu Pallbearer mám rád a jejich starší tři desky všecky svým způsobem považuju za povedené, některou víc, některou míň, prostě tak jak to v životě chodí. Stejně tak rozumím názorům, podle nichž to s tvorbou téhle kapely nikdy nebylo příliš horké a že sice dobrý, ale prostě jenom dobrý. Budiž, nemám s tím vůbec žádný problém.

 

Ten naopak začínám mít v případě, že začnu klást pod sebe na papír dojmy z poslechu stále ještě aktuální desky a snažím se mezi nimi najít nějakou silnou a údernou poznámku. Není tam. A to ani v případě něčeho vyloženě dobrého, ani v případě nějakého průšvihu. Forgotten Days je deska, co naprosto v klidu plyne - poznáte v ní rukopis kapely, poznáte jejich zvuk, jejich melodie, jejich zpěv, s nímž se ne každý smíří, a vlastně by vám už tohle mohlo stačit ke spokojenosti. Nestačí. Tedy alespoň mě to nestačí. V téhle chvíli si začínám říkat, jak důležité je nějak zaujmout, v dobrém nebo špatném, klidně nějakou hrůzou, ale zaujmout. Právě tohle je totiž největší potíž téhle desky - její naprostá průměrnost.

 

Pallbearer band

 

Mám z toho trochu pocit, že Pallbearer vsadili na jistotu a model, který se jim a jejich chlebodárci osvědčil dřív, bez přemýšlení hrnou dál. Možná v tom je i nějaká tvůrčí krize, aktuální výpadek, múza na dovolené, tlak vydavatele, fakt nevím. Nevím a nechci spekulovat, do zákulisí nevidím, sociální sítě nesleduju a soustředím se čistě na výsledek. A ten mě nezasáhl. Úvodní riff titulní skladby je desetkrát vyluhovaný čajový pytlík, který jakoby vypadl z čajníku Candlemass a byť jako kytarové hromobití funguje dobře (vzpomeňme s úctou na YOB), myšlenku to nemá žádnou. A myšlenky se těžko hledají i dál. Je to hned druhá skladba Riverbed, u níž mám pocit, že se kapela topí a zoufale prosí o záchranné lano a nalezení cesty, kam se dál ubírat. Finální třetina na dřívější poměry „pouze“ šest a půl minuty dlouhé skladby je zoufale nezajímavá a chybí ji jakákoliv jiskra. A na žádný velký zápal a jiskření to není ani dál, se smutným vrcholem ve dvanáctiminutové Silver Wings, od které si lze v klidu odskočit na velkou, vrátit se a o nic nepřijít.

 

Pokud si něčeho na aktuálních Pallbearer cením, je to smysl pro moc pěkné melodie, kterých se na albu dá dohledat hodně. Možná právě proto, že kapela o této své silné stránce ví, hrne je pod tlakem a ne vždy je to tak pěkné jak u Saturnus (občas je tam slyším, proč ne). Neboli melodií je dost, obecně je Forgotten Days hodně melodická deska, ale i zde rostoucími porcemi nabývám dojmu, jestli už ten příděl není za čárou. A jestli už to místy nesklouzává k takovým pěkným zpívánkám bez výrazu, bez nápadu, bez zaujetí a bez nadšení. Těžko říct. Obecně mám především problém se do desky zaposlouchat, najít v ní záchytné body a začít se na ni soustředit. Možná s tím souvisí i to, že z hlediska zvuku je Forgotten Days zatím nejhlasitější a nejnepříjemnější deska kapely, kdy míra destrukce zvuku je slyšitelná skutečně hodně. Bohužel, ani tohle nevede k soustředěnému poslechu a spíš funguje jako odstrašující memento, že takhle teda ne. K tomu si přidejte nemastný neslaný obal, kde už se nevešlo ani logo kapely nebo název desky, a výsledný dojem čehosi nezajímavého, průměrného a instantně jednoduchého je dotažen do konce.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky