Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Philip Selway - Weatherhouse

Philip SelwayWeatherhouse

Symptom27.10.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / mobil / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Přátelé atmosférické hudby malých forem slyšte, Philip Selway je zde. Sic jsem jeho novince nepropadl na první ani jiný poslech, není proč lámat hůl.

Oceňovaný anglický bubeník slavných Radiohead mě svého času zaskočil debutem Familial. V té době jsem netušil, že byl serverem Gigwize jmenován jako 26. nejlepší bubeník všech dob, natožpak že je zručný skladatel, kytarista a zpěvák s příjemným hlasem. Sólový materiál nedosahoval síly a vrstevnatosti domovské kapely, ale snoubil v sobě její typickou zádumčivost a fortel, takže výsledek měl potenciál oslovit mnohé. Následník Weatherhouse svého autora nezapře, Selway jako vyšitý, aktuálně však bez prvku chytlavosti.

 

Philip Selway možná vyplodil poněkud těžkopádnější desku, desku hůře stravitelnou, přesto ambiciózní, desku, která není žádné nedochůdče a kolísá hlavně v duelu album vs. posluchač. Snad by se v tom vývoji dala vidět malá paralela s postupem od OK Computer ke Kid A, kdy Radiohead, stejně jako nyní sám Selway, rozbili imaginární vzdušné zámky a představili fanouškům své nekonvenční já.

 

 

Desítka skladeb je vcelku hlubokou sondou do všemožných zákoutí uspávací hudby. Jeden by čekal, že na sólovém albu studovaného bubeníka budou právě bubny výkladní skříní, jenže ono ne. Delší půlhodinka je spíše přehlídkou všemožných drobností a fines. Kterak udělat hudbu vyspělou demonstruje pětka Ghosts a maně připomíná onu delikátní křehkost, kterou jsem na prvotině oceňoval. Podobně tak v případě Don’t Go Now. Bez pochybností zazní rocková It Will End In Tears a v poslední Turning It Inside Out se můžeme bavit o možných záchvěvech zvukomalby typické pro Sigur Rós. Nebýt (mně) nepříjemného zvuku marimb, šlo by ze Drawn To The Light – jinými aranžemi – a Waiting For A Sign – při větší skladatelské invenci – vykřesat mnohem zdařilejší závěr.

 

Weatherhouse je mi blízký svou atmosférou, ale vzato kolem a kolem je třeba si přiznat, že s dalšími poslechy nepřichází kýžené spříznění, ale nové proposlouchávání se do bodu, kdy se v plynoucí hudbě začnu cítit jakž takž příjemně. Nezbývá než dodat, že jsem desce na kloub nepřišel a neříkám tím, že si Philip Selway nadrobil. Stržen proudem tvůrčího nasazení nahrál album, které mi tak úplně nesedí, toť vše.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky