Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Philm - Time Burner

PhilmTime Burner

Sorgh13.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Philm vydali nové album. Vzpomínka, něco v pozadí několika let mi říká, že bych tuhle kapelu měl znát. Chvíli trvá než si vzpomenu a pak to mám. Philm, to je Lombardo přece. Psal jsem něco na jejich předchozí velmi povedené album, jenže pak šel čas, sedal prach a já pozapomněl.

Philm vycházejí z úplně jiných kořenů, než na které jsem většinou zvědav. Různé crossovery, hybridy thrashe, rapu, nu-metalu a já nevím čeho mi jsou bytostně cizí. Sem tam se mi samozřejmě nějaká skladba líbí, ale jako celek to vše obcházím. Philm jsou výjimka, podobně jako kdysi RATM.


S tímhle svébytným projektem jsem se seznámil prostřednictvím jejich předchozího alba Fire From The Evening Sun a byl to tenkrát silný hudební zážitek (číst můžete zde). Bylo to jedno z mnoha hudebních setkání s bubeníkem Davem Lombardem, který toho měl rozjeto vždycky víc a často zároveň. Ovšem vztahy jsou věc ošemetná, a tak Lombardo + Philm už neplatí. Někomu to bude líto, ale jestli mám být upřímný, tak je to vzhledem k nahrávce buřt. Letošní matroš nazvaný Time Burner má brutální potenciál i bez Davea a už z prvních tónů otevírací skladby podvědomě cítíte nahromaděnou energii, která se musí dostat ven. Co se nastřádalo během posledních šesti let se teď valí všemi směry, každou dírkou to přetéká z repráků ke mně do obýváku. A skvělou zprávou je, že to není o brutalitě nebo masivní zvukové náloži, která zabije každý detail a z očekávaného zážitku zůstane jen vzpomínka na něco..., něco hodně hlučného.

 

Time Burner je plná skvělých detailů, čitelná jak slabikář velkých písmen, ve kterém si zalistuje i slepec. Naprostým požitkem je sledovat baskytaru na její cestě éterem, jak výrazný má prostor pro své bublání. Pro mě jde asi o vrcholný prvek alba. A novic za hrncama slyšící na jméno Anderson Quintero se taky překonává, to je samý únik, náhlé staccato po mdlém odpočtu líného času. Vůbec nevadí, že skladby nestojí na výrazných melodiích a ani v refrénu se člověk zpěvný většinou nepřidá. Krátké, ale intenzivní motivy jsou během chvíle odehrány a nastupují další. Ten tzv. post-hardcore střídají vpravdě jazzové seance, ve kterých přebírá generálskou hůl klavír a skladba se bortí do rozšafného jamování. To je potom mišmaš bořící veškeré zažité představy. Ty se najednou zdají zbaběle přízemní a já se ptám - co to má bejt? Jsou místa, kde prostě tápu. Předposlední Like Gold splňuje vše, jen ne představu o standardním muzicírování. Je to taková alchymistická úvaha, jako bych si při pohledu do zrcadla přehrával divoký večírek, který se zvrtnul. Je to něco jako psychedelické prožívání opilosti a fakt nerad bych to zažil na vlastní kůži. Ne tak zhuleně, ale s podobně rozjímavou náladou ke mně promlouvá Spanish Flowers (mimochodem moc pěkná, když jí dáte čas) a totálním úletem je Wade Through Water. O metalu nebo hardcoru nemůže být ani řeč, a nebýt bicích tak koukám na přebal, jestli nejde o zdivočelého Chopina.

 

Ovšem i takoví jsou noví Philm, u kterých zůstává spousta toho co známe, nebo si to o nich myslíme. Výrazově silný projev jak zpěváka tak muzikantů si vás podmaní sehraností a hravým přístupem. Album se do vás zakousne s něhou a v jedinečné alchymii zvuků vás nechá postupně trávit vznikající dojmy. Kytarové orgie jsou zajímavé i při skromném vrčení, ale nejpůsobivější jsou při návalech geniality využívajících bohatý rejstřík efektů. Navrstvení linek rytmiky a hlavních melodií nezavání obžerstvím, ale nejednou to vypadá jakoby se zde vyřádilo hned několik kytaristů. Je to prostě pěkná a promyšlená alchymie tónů dávající dohromady složitý obraz. Živelná vzedmutí versus klidná zátiší s ovocem. Philm prostě natočili parádní album. Není pěkné na první poslech, chce lehce odkrýt a pak už vás musí ta muzikantská zručnost zasáhnout.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 17.3.21 15:08odpovědět

Poslední asi měsíc tuhle desku taky občas protočím a je to fakt neustálý souboj mezi tím to vypnout, anebo vydržet. Hodně netradiční věc, zatím bez jednoznačného závěru.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky