Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je docela zarážející, jak málo toho jde o téhle kapele dohledat. Přitom Pigs fungují už pár let, v sestavě mají Dave Currana z Unsane za kytarou a baskytaristu Andrewa Schneidra, který se motal kolem Cave In, Converge, rovněž Unsane a řady dalších. A hlavně hrají muziku, která se poslouchá sama a pokud máte rádi americké pomezí metalu (či tvrdšího rocku) a hardcoru, podladěné hloubky, disharmonii a vůbec muziku syrovou, od podlahy a napřímo, právě u Pigs budete doma.

„Wronger“ je po „You Ruin Everything“ (cítíte tu poezii v názvu) druhou dlouhohrající deskou Pigs a pokud jsem na webových portálech dohledal správně, všeobecně se má za to, že Pigs jsou noise metal a hardcore a něco mezi tím. Na noisu to vlastně celé vzniklo a byl to právě noisový Curranův a Paradisův projekt, který k sobě pozval Schneidera na basu a vyvrcholil v Pigs. Noise se odráží v první skladbě A Great Blight, která coby umravňující disharmonické intro vpravuje do trochu jiného příběhu, než jak by se mohlo zdát po jeho poslechu.

Pokud jde o hudební dění na „Wronger“ a moje pocity z něj, bez ohledu na to, jak paradoxně či jednoduše blbě to může vyznít, zmíním jedno jméno a dvě desky – Marilyn Manson a jeho Antichrist, resp. Holy Wood. Ne vždy a ne všude, ale je to tam. Drásavost Antichrista (třeba Mope) a velikost Holy Wood (The Life In Pink) … přebírejte, jak umíte. Někde pod postelí samozřejmě nechme jakékoliv koncepty a velké příběhy, na to jsou Pigs až příliš přímočaří, v dobrém smyslu jednodušší a pudoví. Jinak těch vlivů je samozřejmě hodně, posazení baskytary nejednomu z vás připomene Sick Of It All (Bet It All On Black), hlas dost možná Biohazard a vůbec zmiňme a podtrhněme si NY školu hardcoru. Ale toho Mansona bych si rád ponechal. Díky.

Většina skladeb se dopředu valí v příjemném středním tempu, s náznakem melodií, s hluboko posazenými strunami a vokálem nasraným tak akorát, takže z celkového pohledu deska působí maximálně spontánně, poslouchatelně a přitom skladatelsky na výši. Což vzhledem k pozadí celé kapely nepřekvapuje ani dost málo. Dojem z ní v podstatě trochu připomíná ten z desek Shellac – muzika pro radost, osobní ventilaci, maximálně upřímná a bez ambicí trhat hitparády. A současně na úrovni takové, o jaké se těm z těch hitparád nikdy ani nezdálo.

Jakékoliv myšlenky na komerční záměry autorů odsouvá možná i záměrná nehitovost a mnoha případech těžší přístupnost materiálu, hraničící až s jakousi formou experimentu … a vlastně i s výše zmíněným noisem. Za všechny jeden příklad – Wrap It Up. Vedle toho si Pigs vystřihnou pasáž na banjo doprovázenou mluveným slovem a zakončenou elektronickou ruchařinou (Mouth Dump), skladbu podpořenou dětsky nařvaným hlasem (Bug Boy) či rytmicky vyšinutou a v důsledku až rozvernou titulní věc Wronger. Dostatečně šílené? Určitě ne, jen svědčící o naprosté volnosti tvůrců a jejich touze si dělat věci po svém. Takový malý experiment vyrůstající z kořenů tvrdšího rocku, metalu a NYHC.

Přesto, anebo možná právě proto (tahle fráze teď prostě musela přijít) je „Wronger“ deskou skvěle poslouchatelnou, uvolněnou a nehrající si na nic a na nikoho. Aspoň o tomhle mě Pigs naprosto přesvědčili a viděno touto optikou si poslech vyloženě užívám.