Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Priessnitz - Beztíže

PriessnitzBeztíže

Victimer15.12.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: kraji města a beztíže
VERDIKT: Podzim Jeseníků od kapely, která má Jeseníky pořád v srdci a které podzim sluší ze všech ročních období nejvíce.

Deset let je dlouhá doba. Dokonce tak dlouhá, že během ní může jít do kopru jakékoliv Stereo. To, které patří Priessnitz sice hraje dál, ale už podle promo fotek pořízených tehdy a dnes, je mnoho věcí jinak. Tohle jejich Stereo jsem měl rád, potěšilo mě tenkrát víc, než kdysi Zero nebo Seance, ale jeho dlouhý čas už vypršel. A už bylo na čase, jakkoliv to vzhledem k němu může znít neuctivě. Priessnitz během letošního jara a léta nahráli nové album, které zároveň označili jako své poslední. Možná posledním opravdu je, co mu ovšem náleží zcela určitě, je jeho beztížnost. A tou se teď na chvíli nechme nést.


Priessnitz jsou specifickou kapelou, ke které mají jejich věrní specifický vztah. Sporadická vystupování bývají zcela vyprodaná a styl, kterým se kapela během let prezentovala, je prostě jiný, svérázný. Od začátku devadesátek, kdy jimi lomcovala post punková revolta a gotická zasmušilost, až po dnešní civilizované a mnohem jistější pojetí. Duše Priessnitz, to je duše Jeseníků a je tam i nyní. Možná kdysi na pár let zmizela (ale stejně si myslím, že tam pořád někde byla) a teď je zase zpátky. Vyrovnaná, vyžilejší a moudrá. Nesnaží se být za každou cenu chytrá, je pokorná a umí hezky vyprávět. Jezdí vlakem z Bludova, zajde si klidně na pivo a jejím dnem je Ponedělí.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/priessnitz2016.jpg


Beztíže, to je melancholie. Smířená, klidná, tu divokost mládí už dávno odnesl čas. A zase to možná zní neuctivě. A tohle smíření vede k neobyčejnému zážitku. Je zahráno zdánlivě obyčejně, ale je v něm mnohem víc, než se do obyčejnosti normálně vejde. Stejně tak není přehnaně smutné, kdy jen vzpomíná na všechny ty věci, co se nikdy nevrátí. Takové není a kdyby takové bylo, nikdy by tolik nemohlo předat. Jeho počáteční nenápadnost se postupem času mění a najednou si člověk uvědomí, kolik silných momentů v sobě ukrývá. Pěkně přirozeně, bez velkých gest. Tak, jak se sluší a k Priessnitz patří.


Prolíná své nálady a vypráví. Někdy tiše, někdy si vyhodí z kopýtka a zapojení trubky bylo tím pravým ořechovým do výrazového naturelu kapely. Celkově seriózní vyznění je barevnější než dřív a kapela dokazuje, že to své vyprávění dnes podává přesvědčivěji a vyspěleji. Jaromírův hlas možná není v těch nejjemnějších chvilkách úplně nejjistější, ale přesto učinkuje svou procítěností. I on má podzim na duši a i díky jemu je ve skladbách samotných. V minulosti jsem si uvědomoval jistou nevyrovnanost mezi ním a zbytkem kapely. Připadal mi zajímavější a občas mi předával víc, jak hudba samotná. To s Beztíže neplatí. Pokud mi někdy Priessnitz přišli o něco chudší a že poztráceli něco ze svých typických rysů, dnes je zase vše pohromadě a drží to. Uzavírají svůj kruh a dělají to způsobem, který zkrátka stojí za pozornost.


Pro mě stalo Beztíže albem, ke kterému jsem si našel velmi osobní vztah. Chytlo mě se vším, co k němu patří. Ani jsem tomu na začátku nevěřil, ale konečný prožitek tu nedůvěru přebíjí. Priessnitz dali dohromady krásné odcházení, od kterého se nejde jen tak odtrhnout a na sklonku své studiové kariéry vydali své nejlepší album. A to je při tom všem smutku, že už další nebude, stejně to nejkrásnější. Jedno z alb sezóny i mimosezóny.

 


 

Do dnešní chvíle jsem si nepořídil CD, což to je moje vlastní kaňka. Vůči jeho grafické podobě mám lehké výhrady. Je jistě zajímavé, jiné, ale mně se prostě moc nelíbí. Ale pod stromek si ho stejně nechám nadělit...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mirek M / 15.12.16 7:04odpovědět

Mě to zas až tolik nenadchlo, přiznám se. Když jsem jezdil do Jeseníku, všichni je tam milovali, ale já v nich onu "atmosféru Jeseníku" nikdy moc neslyšel. K tamní přírodě mi sedli nejvíc polští Lux Occulta, z našich kapel asi folkárny jako Čechomor a Tomáš Kočko, ty se k horám hodí báječně. U Priessnitz jsem onu mystickou atmošku, která z Jeseníků sálá, nějak nenašel. Ale je to každopádně velmi slušné album...

Milan K / 16.12.16 11:34odpovědět

No my co tu zijeme, citime atmosferu Sudet v jejich tvorbe. Vydani alba bylo nacasovane dokonale. Zrovna v tom počasí, kdy je venku melancholie podzimu. Jako z del Vladimira Körnera. At uz je to Vidnavsko, Javornicko, Jesenicko, Brannensko, Staromestsko nebo Hanusovicko... tam v obdobi plyskanic a mlhy dycha ta prava atmosfera, zvlast kdyz k tomu hraje album Beztize...casto se o techto krajich rika, ze jsou bohem zapomenute...coz lze z tvorby Priessnitz prave citit. Tot muj nazor, Jesenicaka zijiciho v tomto kraji...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky