Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prohra Praha - Igor

Prohra PrahaIgor

Bhut27.3.2021
Zdroj: MC //#SRR 105 / MMM 15
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DRM 700, Grundig Box 660a
VERDIKT: Hrubé a nahé zároveň, lahodné a přísné taktéž. Album Igor je zkrátka plné líbivých kontrastů, které prostě občas všichni potřebujeme slyšet. Nekompromisní rockec, co tě postaví na nohy.

Praha není jen Hudba Praha, ale nějaký čas i Prohra Praha. Rockový šrapnel garážových měřítek, který v roce 2020 přišel pod záštitou Silver Rocket s kazetou jménem Igor. Možná znáte o něco starší kousek Kustodovo. Já jej třeba neznám a ke koupi kazety Igor mě vedla čistě jen zvědavost …a tak trochu i obal. Čiší z něj nahota a právě taková je i samotná muzika - nahá, syrová a neméně i vzteklá a drzá.

 

Navzdory docela nakouřenému zvuku jde o dost svižnou a velmi agresivní muziku, kterou dobře známe ze stáje stříbrné rakety. Však lze celkem dobře rovnat výraz třeba s Or, Zkouška sirén nebo i Povodí Ohře. Má to zkrátka neskutečnou energii garážového rocku, která během necelé půl hodiny exploduje rozverností v každé vteřině. Zvuk hádajících se strun, které tuhle zní, jako by se měly přetrhnout a támhle zas naprosto vyrovnaně, udávají hlavní tok stěžejní nálady. Nechybí ani skoro post-punková vášeň. Zkrátka big beatové dunění, které lze očekávat v asociaci s Ambrožovo ansámblem, se nekoná.

 

 

Sedm skladeb v krátké stopáži je dokladem rychlopalnosti jednotlivých projektilů. Žádné dlouhé rozehrávání a nastolování konkrétní nálady. Všechno jede od začátku ve zcela zřejmých kolejích a prakticky svůj tok tato valící se masa vůbec nemění. Přímočaré, bez úhybných manévrů, zcela jasně hovořící album, které vás buď dostane hned na začátku, nebo ne. Jak jinak taky…

 

Co víc o té půl hodině burácení říkat? Snad jen, že fyzickou edicí je vskutku jen kazeta, takže nemajitelé tape decku, či jiných kazeťáků mohou zaplakat. Ale jak to tak chodí, tak nejspíš nepláčou, protože kazety… tož to ne-e. Lze tak dílo zakoupit i vyslechnout skrze bandcamp profil. O tu do zlatova vypečenou kazetu (převládající barvou je vskutku zlatá) se postaralo vedle Silver Rocket ještě vydavatelství MMM (jak si možná pamatujeme ze slabikářů: máma mrdá maso, nebo alespoň majitelé daného štítku si to takto zafixovali).

 

 

Tak fajn, ber nebo nech ležet. Prohra Praha tě rozžvejká svým rozverným rockem, který jede na první signální. Netřeba hledat jinotaje a hluboká poselství. Je to nahé sdělení ve své pravé podstatě. Pař nebo jdi dál. Jediné, co může fajnšmekrům překážet, je ten zvukový nátlak, který tak nějak tlačí celou palbu násilně před sebou a když si chci třeba kazetu otočit a dát si to ještě znovu (protože strana A = straně B), tak mi po dvou skladbách dojde, že to nebylo moudré rozhodnutí, ale protože nerad přetáčím, nechám to dojít, ačkoliv postupně snižuji hlasitost. Možná je to cíl, jak dosáhnout něčeho jako je noise rock, možná je to úporná vize, že takhle má znít naštvanej rockec. Ale to už stejně posoudí jen uši každého z vás. …Alespoň já mám ten dojem, že mě ta deska po té půlhodince prostě seřve jak malýho fakana. Třeba to tak technicky ani není (neprověřoval jsem/neměřil), ale ten dojem prostě mám.

 

Za mě paráda. Igor je dobrej kámoš, co zvedne náladu, potěší tělo i ducha. Sakra, jak já bych si to dal live někde… ideálně na Sedmičce...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky