Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Orchestrální aranže, filmová atmosféra a pomalé nabalování motivů ve formě lehce jazzových kompozic, to je projet.hertz, za kterým stojí jediná osoba - Simon Piché-Castonguay. Jeho hudba je na míle vzdálená deskám, které si to šněrují ve stejné šabloně, deskám, u kterých máte od začátku jasno, o čem to bude. Album Phonoscript odhaluje svůj vesmír pozvolna a jeho kouzlo je v minimalismu a v perfektním výběru nástrojů.

Ona zvláštní snivá atmosféra je neopakovatelná, Simon má svůj vlastní zvukový vesmír, který činí kapelu unikátní. Jeho zvukomalba se pohybuje ve vodách experimentu, hraje si s praskavými rytmy podobně jako pionýři bristolské scény s počátky trip-hopu. Elektronický podkres ovšem není hutný, pokud tu jsou nějaké rytmy, pak se skládají čistě z ruchů a jemných perkusí. Celkovému dojmu dopomáhá živá kapela, která oživuje zvukomalby a dodává potřebné chvění a vibrace. Vedle čistě strunných nástrojů – viola a violoncello – tu zazní i trumpeta a překrásný zvuk wurlitzeru, elektrického piána. Do skladeb s basovým základem se projet.hertz pouští jen sporadicky, ale o to zajímavěji. Příkladem budiž dvojice skladeb Les Couleurs du Vent, která jemně přejde v klidnou rockovou skladbu, motivy zlehka podpoří a vygraduje, aby se zpětně zklidnila a rozlila do kraje.

Phonoscript je malebná zvukomalba, která čerpá více z klasické hudby než z jakékoli jiné. Simon Piché-Castonguay je ale tvůrcem, který potřebuje barvitější vyjádření za pomoci většího spektra nástrojů a to tvoří jeho hudbu otevřenější. Phonoscript patří do kategorie alb, na které se skutečně těžko hledají slova, co by album nějakým způsobem popsala, shrnula, definovala. Tato zvláštní deska nelze vlastně přirovnat k ničemu a nic nejde přirovnat k ní. Zní alternativně rockově (Home, Mauve), ambientně (Phonoscript) a ve všech případech experimentálně.

Výraz tohoto projektu je složitý, přitom má jednolitou atmosféru: filmovou, osudovou a emotivní. Zní jako průsečík vážné hudby, rocku a elektroniky.  Touto recenzí se především snažím vyjádřit veliké nadšení z desky interpreta, kterého jsem objevil zcela náhodně, a jehož deska mi od té doby hraje v uších poměrně často. Toto album je vzorovým příkladem nahrávky, do které se mi vyplatilo investovat a to s velmi dobrým pocitem. A tak by to mělo být.

Slabá místa jsem vskutku nenašel, přestože uznávám, že tahle hudba není pro každé uši. Je velmi specifická a nejlepším doporučením recenzenta je v tuto chvíli pouze jediné: poslechněte a uvidíte. Za sebe mohu tuto desku vřele doporučit.