Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Puscifer - Conditions of My Parole

PusciferConditions of My Parole

Victimer10.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: V přirozenosti Puscifer je zakopaný pes. Ale nechtějte jej vykopat, ještě by vás pokousal. Bavíme se celou dobu o elektro rocku? No ba, o nejlepším za poslední dobu. Tohle si pořiďte.

Maynard James Keenan, jedna z nejzásadnějších postav světové rockové scény současnosti, se jak známo již dávno nevěnuje pouze progresu Tool, který stejně hybernuje, ale své síly tříští dalšími směry. A to je pouze dobře, protože tento svérazný chlapík je držitelem jednoho z patentů, jak spojit kvalitu s originalitou a tvořit věci, ze kterých běhá mráz po zádech a mysl hloubá spíš ve vzorcích, než v počínání povrchních kazišuků. Přitom právě jimi Puscifer jsou. Buranská blues rocková kapela proměňující své folklórní cítění skze elektroniku a trochu toho zvráceného tanečna. Skupina lehce zabržděných amerických venkovanů, jež vede Maynard, tedy osoba zcela při smyslech a vysoké hudební inteligence. Protiklady se přitahují? Ale kdež, vždyť je to jenom rock n´roll a sranda.

 

Conditions Of My Parole není zrovna vidláckým opusem. Hřeje jej zvláštní jemná melancholie, odvážné postupy, křížení všeho se vším a z odpadu je rázem deska plná kouzel a čistých teplákových souprav, ne hnojem třísněných montérek či polámaných ohrad líného dobytka. Dost bolo vidieku, i když ten americký legrační rozhodně je. Syntéza Puscifer je zkrátka mimořádně povedená. Domnívám se, že právě na aktuálním albu našponovaná do maximálních otáček. Rozjímavé ambientní pasáže jsou drceny dub rytmy a výsledkem je jednoduše dobrá rocková písnička. Bláznivé, že? V moci Puscifer ale možné a poměrně snadno realizovatelné.

 

Celkový dojem z novinky má spíš vlídné kontury. Ovšem i ty občas řízne vejpůl nečekaná vzteklá věc, či hlučná salva pošahaných kytar. Deska volně začíná a možná si tak trochu komplikuje vlastní přístupnost, ale ani to není pravidlem. Jako vždy jde o přístup k podobné, ne zcela běžné muzice, vplutí do na první pohled slepých ramen, nadechnutí se a potápění v hustých řasách vrstev alba. A že jich Conditions Of My Parole má. Využití a prolínaní jednotlivých stylů je ukázkové. Žádná křeč, žádné pofiderní spojování neslučitelného, ani šokantní onanie hvězdných manýrů zastiňující to hlavní - muziku. A tohle album je především svobodomyslnou muzikou. Krásnou, i když podivnou a perverzní.

 

Maynard umí hladit duši a objímat svého posluchače v kuchyni nad talířem řízku stejně jako Gore z Depeche Mode ve svých baladách o lásce (Monsoons), akorát že postarší depešák nutí spíš objímat nežnou polovičku ve voňavých ložích, než kus masa z lednice. Z Maynarda ve vší té líbeznosti pouhým úšklebkem prostě stříká olej z pánve a je po lásce. Prostě perverzní lover. Umí se proměnit i ve sprostého tatíka s pupkem a uspořádat párty v malém pojízdném přívěsu s partou podobných pupkáčů a zarostlých individuí (titulní song). Umí být i amto rockovým vypravěčem a snově hitovým chlápkem od vedle (Man Overboard). Mnoho poloh, mnoho zvuků, mnoho vlivů, mnoho pastvy pro posluchače běžícího proti proudu v hlavním korytě současného rocku.

 

Puscifer natočili album intenzivní svými zvrhlými nápady, rytmicky uhlazené a jen místy kopající v rozkrok. Od ušmudlaných holínek to ale stejně nebolí, spíš si před flanelovým hrdinou ze Shelbyvillu uprdnete a provokativně mu vmetete tělesný pach spolu s větrem do tváře. Maynard a jeho parta mě baví daleko víc jak v A Perfect Circle, protože je zkrátka mimo normální svět a střízlivý přístup. K Tool se nevyjadřuji, dnes ne, není to na pořadu dne. Teď nezbývá než si nasadit paruku, mohutný retro knír, vzít klávesy, zvony a udělat country rockovou akci, která bude ve finále stejně znít jak dancecore se současným štítkem 2011. Máte s tím problém? Tak si sundejte optiku, bude se bouchat!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky