Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Randal Collier-Ford - Advent

Randal Collier-FordAdvent

Symptom31.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Marshall Major II
VERDIKT: Vcelku mělký rezervoár hudby, která sice v některých scénářích funguje, čelist vám z ní ale rozhodně nespadne.

Stál jsem připravený na značkách vyběhnout vstříc novému výtvoru z dílny oregonského labelu Cryo Chamber, ale dech mi začal docházet daleko před cílovou rovinkou. Randal Collier-Ford vtělil do nové nahrávky hrst od všeho, co se dalo po právu očekávat, ale jakoby zapomněl jinak chutný pokrm okořenit a dát mu více než jen sůl a pepř. Poslech Adventu je tak během do kopce přes překážky, který není problém zvládnout, otázkou ale zůstává, jak moc si ho užijete.

 

Advent servíruje obraz světa odděleného od přírodních zákonů, plného pekelných struktur, kde bijí bubny, co otřásají zemí. Zmutovaná flora a fauna projevuje známky agresivity a nepřátelství, atmosféra je plná metanu a nových, člověku neznámých prvků. Takový je "příchod" čehosi, co nasytilo půdu kyselostí a obarvilo ji do černa. Prostor podivně zbarvené přírody, kde prazvláštní struktury ozařují sloupy ohně, čeká na objevení a ukrývá v sobě příležitost k meditaci, introspekci nebo jiné formě myšlenkového cvičení.

 

Nahrávka obsahuje "signál" i "šum" v pro mě nerozhodném poměru. Pravdivé poznání (signál), který v našem případě reprezentují stěžejní hudební myšlenky, vyjádřené například cellem a klavírem, zanikají v nevýrazných drone pasážích, natahování či opakování (šum). Smyčce různých forem dominují první dvacetiminutové skladbě Beckoning Absurd Shapes, která prezentuje obraz bezútěšného krajiny. Dvojka Eyes Of The Temple v sobě má pár tónů, ty – zřejmě nechtíc – připomenou zvukovou kulisu scén ze seriálu Twin Peaks, kdy Silver Mustang Casino navštíví "Mr. Jackpots". Závěrečná dvanáctiminutovka The Second Wound si krátce pohrává s příjemným klavírním motivem, do závěrečné gradace vstupuje za rachotu válečných bubnů a bez dalších průtahů uzavírá celé dějství.

 

Co se do tří skladeb vešlo, to Simon Heath z Atrium Carceri zmasteroval s pečlivostí sobě vlastní. K výtvarné práci byl povolán indický filmař a fotograf Cyril Rana. Na dvojce Eyes Of The Temple si Randal ke spolupráci přizval žánrové souputníky Northumbria, se kterými se dělil o prostor v monotónní osmiminutové ploše. Množství hudebně svůdných momentů moderuje jejich tvůrce s malým důrazem na jejich četnost a i v těch několika málo chvílích, kdy to jiskří, plamen poznání ne a ne vyšlehnout.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky