Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rise Above Dead - Stellar Filth

Rise Above DeadStellar Filth

Victimer27.2.2013
Zdroj: mp3 promo
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Hvězdná špína povalující se na tradičních základech všeho, co vzešlo z bahna a zpomaleného HC, nepřekvapí, ale nemůže ani urazit.

Poměrně nedlouho působící formace zahleděná do prezentace momentálně bohatě využíváného sludge hudebního trendu, to jsou RISE ABOVE DEAD z Itálie. To by samo o sobě samozřejmě nemělo stačit, spíš by to mohlo mít tendenci leckoho otrávit, protože kapel s bahenním podkladem vyrostlo stejně jako hojně využívaných halucinogenů po dešti. Dnes recenzovaná squadra funguje čtvrtým rokem, sbírá zkušenosti, snaží se, podniká léčebné bahenní zábaly a aktivně cestuje Evropou. "Stellar Filth" je první plnohodnotnou nahrávkou polykající hvězdný prach i výkaly spodiny v jednom. Je symbiózou obou, neustále se proměňuje.

 

Je to tak, album jako takové se drží vyzkoušené linie mocných a těžkopádných riffů, které tu a tam vyšle na samo nebe, aby se oprostily přehnané agresivity a ulevily si v prostředí universálního nekonečna. Řečeno jinak, ostrá kytarová hradba je krocena tu vybrnkávačkou, tam zase atmosférou. Pokud zůstaneme u celkové atmosféry alba, je taková nijaká. Vše je předem dáno a mnoho postupů vlastně nemůže nijak překvapit. Kapela je ještě v učednickém úboru a ačkoliv se sem tam spustí do opuštěnějších dřevorubeckých revírů s představou vlastní identity kácení, málokdy opravdu překvapí nebo vyvede z míry. RISE ABOVE DEAD přes všechna pro a proti vnímám jako nehotovou, přesto docela obstojnou alternativu hlučné revoluce sludge metalu a hardcore poštovních doručovatelů posledních let. Systematicky už průběžně od podobných kapel odvracím tvář, ale dnes cítím jistá znamení, že by se do zablácených, lopotou zbrocených tváří, v budoucnu mohlo usmát slunce a najít více jistoty.

 

http://farm5.staticflickr.com/4130/4963766911_f27d51c211_z.jpg

 

Osvěžující momenty vidím především v oněch klidnějších momentech, neboť ty tuhé nejsou nijak významné. A když už jde do tuha, tak rychleji znamená slušivěji, než úporně stejnosměrně v ušoupaném mnohořadu. Kapele by slušelo více atmosféričtějších prvků, které jsou prozatím jen skromným šperkováním hustého základu. RISE ABOVE DEAD na svou prvotinu připravili sedm skladeb, které se dokáží vyvíjet a poukazovat na vlastní děj, méně však na celkovou životnost. Nebýt oživovacích pokusů ve jménu citlivých krocení zlých démonů, nejspíš bych albu nevěnoval příliš pozornosti. Mlsal bych, jsem už takový a dnes je to jen tak na dva prsty. Kdybych měl symbolicky zůstat u jedné z písní, stojí v cestě RISE ABOVE DEAD ještě tisíc trnů, kterými se musí prosekat. Zatím stojí lehce nad průměrem s tradičním pohledem do časů, jenž teprve přijdou. Pokolikáté už tohle pronáším...? Z dálky už stejně zvoní Laneganovo pohřební blues, jdu mu naproti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Rosťa / 1.3.13 14:54odpovědět

Po prvním poslechu musim říct, že mě to těžce neba. Určitě nehážu flintu do žita a dám si to určitě ještě několikrát. Už kvůli tomu živáku!

Victimer / 28.2.13 19:12odpovědět

Tomu věřím, že to bylo intenzivní, bohužel neměl jsem tu možnost je vidět. Tady ta deska rozhodně není špatná, jen dost nepřekvapivá a já náročnej.

Rosťa / 28.2.13 18:42odpovědět

Živě to bylo fantastický. Málokterá kapela mě dokázala naživo takhle strhnout, abych odhodil všechny zábrany a šel do první řady hrozit.

Jirka D. / 27.2.13 7:08odpovědět

Popravdě jsem nenašel něco, čím by kapela vybočovala z průměrnosti. Trend, řemeslo, jistota ... slova, která se mi honí hlavou při poslechu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky