Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rob Zombie - The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy

Rob ZombieThe Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy

Jirka D.8.6.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Bez ohledu na aktuální módu je nová deska zábavná relikvie od týpka, který by měl být podle všech pravidel už dávno mimo hru. Ale drží se.

Když se dnes člověk podívá na současné trendy v muzice, na způsob prezentace jednotlivých kapel a interpretů, na jejich vizuální možnosti, jednoznačně dojde k závěru, že možné je úplně všechno a ze všeho se při troše snahy dá za pomocí dobře zvoleného PR udělat slušná, byť často krátkodobá bublina. Způsob sebeprezentace Roba Zombieho se ale z mého pohledu vždycky trochu vymykal, což znamená minimálně to, že byl svým způsobem originální a mezi ostatními nezaměnitelný. Vzezření smradlavého váguse, které se po relativně civilních osmdesátkách naplno rozjelo v letech devadesátých, vytvořilo z tohoto týpka respektovaného a fanoušky vyhledávaného showmana, který si svou porci slávy naplno užil tak dvě dekády nazpět. Kombinace dobré muziky, skvělé pódiové show, efektů, hororové tematiky, ale i humoru a nadsázky z něj udělala hvězdu první velikosti, tedy alespoň za velkou louží. Amerika má tyhle teatrální způsoby ráda.

 

Rob ZombieJak moc velký byl jeho dopad na evropského, potažmo českého fanouška, si netroufám tvrdit s naprostou jistotou, ale soudě podle mého okolí bych řekl, že rozhodně ne tak velký jako ve Státech a že pokud jde o metalové showmany, plně jsme si vystačili s Marilynem Mansonem a Slipknot. Svého času se můj zájem o Roba Zombieho omezil na jeho hodně dobrou desku Hellbilly Deluxe (1998), kterou o pár let později následovala bezvadná kompilační deska Past, Present & Future (2003), díky které si člověk mohl udělat velmi slušný přehled o tom, jak tahle figura kráčela časem. Mimochodem oslavnou řeč na Roba Zombieho v bookletu této nahrávky má na svědomí sám Alice Cooper. Můj další zájem o jeho tvorbu se následně omezil na náhodné a naprosto nepravidelné poslechy nového materiálu, který mě ale docela míjel, a delší čas jsem strávil snad jen s deskou The Electric Warlock... (2016), kterou bych ale za žádný extrabuřt nepovažoval.

 

V roce 2021 Rob Zombie vypadá podle všeho pořád stejně a na svém modelu nic nemění. Stejná vizáž, rozpoznatelná grafika desky, její strašně dlouhý název včetně šílených názvů skladeb, už nějaký čas stejná sestava s pilířem v podobě Johnem 5 na kytaru. Jednoduše řečeno naprostá relikvie, Rob Zombie natrvalo zakonzervovaný v minulosti a muzika, která byla tvrdou měnou před více než dvaceti lety. Ale dnes?

 

Po pravdě mě až překvapilo, jak dobře se mi nová deska The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy (aspoň jednou si ten její název užijeme) poslouchá a jak zábavná umí být, když jí otevřeme dveře. Do plochy dvaačtyřiceti minut bylo napěchováno úctyhodných sedmnáct skladeb, z nichž řada samozřejmě plní funkci různých meziher či přemostění, a právě tady lze nacházet první pozitiva - deska je dramaturgicky výborně poskládaná. Jasně, je to model hodně starý, ale mně rozhodně příjemnější než dát za sebe deset běžných skladeb, a vyděláno nazdar bazar. Žánrově a aranžérsky je deska slušně bohatá, ať už jde o skvělou elektronickou / klávesovou stopu (pochvalu si zaslouží Keys Mahoney a DJ Kron Garr), nebo o prolínání dalších, občas až netradičních chutí jako výborný dotek country ve skladbě 18th Century Cannibals. Výsledný koktejl je teatrální přesně v duchu Roba Zombieho a vlastně mě nenapadá nikdo moc další, kdo by zněl přibližně stejně.

 

Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že desce poměrně zásadně chybí zásadní hity. Snad s výjimkou The Eternal Struggles of the Howling Man, což je naprosto parádní song s úžasným drajvem, působí všechny nosné skladby lehce unaveným a vyčerpaným dojmem. Pochyby vlastně přichází už s první dvojicí regulérních skladeb The Triumph... a The Ballad of Sleazy Rider, které místy působí jak laciný kolovrátek a nebýt skvělé kytary Johna 5, na pochvalu by to nebylo. Podobný pocit lehkého skladatelského strádání provází poslech vlastě až do konce a je to přesně ten moment, kdy posluchač musí přepnout do zábavního módu a nehledat v nahrávce přísné hudební kvality. Naopak aranžérská fantazie a dramaturgie desky jedou na plné obrátky a pokud se smíříme s faktem, že podobná hudba je především o zábavě, bude to všechno fungovat docela dobře.

 

 

Celkově nelze neslyšet, že tahle hudba má dávno odzvoněno a že minimálně pro mě jde spíš o milou vzpomínku na staré časy. Trochu z toho mám dojem, jak kdyby Rob Zombie nejen že převzal část sestavy Marilyna Mansona, ale trochu i jeho hudební žezlo (Shake Your Ass-Smoke Your Grass) a pokračoval v tom, co tak dobře frčelo v druhé půli devadesátých let. Současně je třeba mít na paměti, že jeho styl je neopakovatelný a naprosto osobitý, což je benefit, kterým se nedokáže pochlubit jen tak někdo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

MCA / 8.6.21 8:46odpovědět

Mě na deskách RZ irituje, že (pominuli hudební nápady) nikdy nedosáhl tolik tvrdého a hutného zvuku, jaký měli White Zombie. Proti Astro Creep znějí všechny Robovi sólovky, jak laciný papundekl. Úplně jim chybí ty drtivé WZ basy. Přitom Rob by podle mě nějakého kvalitního zvukového inženýra dokázal zaplatit.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky