Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Robust - Robust

RobustRobust

Victimer25.5.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Od lo-fi přízemností k jejich elegantním řešením. Debut Robust je čistá blackmetalová vášeň.

V době, kdy světu vládnou moderní technologie a sterilní produkce, není špatné se čas od času vydat opačným směrem a zažít něco pocitově vydatnějšího. Odvrátit se od vymožeností servírovaných až pod nos, spoléhat sám na sebe a nechat vyznít přirozenost. Vzít si jen pár věcí, zahodit klíče a vypadnout daleko do hor, kde si člověk vystačí s málem. I když, jak se to vezme. Ta stará stodola, kde člověk složí hlavu, asi bude mít nějakou cenu a domácí studio k nahrání nového materiálu je také podmínkou. Vybavení musí být ovšem skromné a tvorba by měla probíhat doslova na koleně. Být v tom sám, nemít k sobě nikoho dalšího a nemít potřebu se nikomu hlásit, natož představovat. Být panem neznámým, žít daleko od ostatních a být umělecky svobodný. A hlavně podivín. Takto přesvědčený pak začít komponovat a pojmenovat své snažení třeba... Robust.

 


Za okny přístřešku je surová norská příroda a ta se do nahrávky také promítne. I když čistě o ní nový projekt Robust není. Ten je o pravé esenci black metalu, o jeho opojnosti a vášni skrz něj promítané zpět do pohodlí domova posluchače. Hudba Robust je syrová a drsná, ale také sofistikovaná. Skladatelsky přitažlivá a překvapující. Hrnoucí se do nejednoho podivínského prostředí, kde je rarach rázem inteligentem a stává se ještě podivnějším. Protože nejenom lo-fi produkcí a vyklepáváním staré podlahy je tento projekt živ, do jeho arzenálu patří schopnost se povznést a dodat své původně prostinké tváři vrásky zkušenosti a nadhledu. Kdo se skutečně skrývá pod jménem Robust dnes nezjistíme a to k tomu také patří. Nechme hovořit hudbu samotnou a oddanost black metalu.


K ní musíme přičíst také velmi nenávistný a zvrácený vokál. Někde na hranici vážně zničeného hrdla a až parodicky znějících (kačeřích) výlevů. Když už kolem lítají třísky, tak je ještě vzteky rozšlapat na menší kousky. Kompozičně ovšem Robust vyloženě překvapí. Povaha alba je možná primitivní, ale ne prostoduchá. Naopak, jeho autor mu dává aroma elegance a protřelosti. Mazaně začne rozplétat původně přízemní motivy a dostává je do míst, které překvapí svým rozsahem, melodiemi a celkovou chutí profilovat se trochu jinak, než jako vandrák se špatnou kytarou a karimatkou. Venku je sice klasická kosa a nějaké hezčí scenérie nám počasí nenabídne, ale jakmile si zatopíme, přijde čas se povznést a umělecky si ulevit. S čistou hlavou i tělem, vždyť ta špína se musí smýt. Aspoň částečně.


Takže lo-fi produkce ano, ale chytře využitá a album jako takové je ve jménu black metalu slušně variabilní nahrávka. Debut Robust se mi zasekl v přehrávači a vyndat ven jen tak nejde. Má zvláštní fluidum. Jako měla svého času například Gudinnen, první deska projektu Skade. Tam ta lo-fi zahuhlanost přerostla do až avantgardní roviny a význam alba krásně narostl. Robust je oproti Skade zataženější, drží se víc při zemi, ale jinak jsou mé pocity z obou nahrávek velmi podobné. Chytrý pohyb na blackmetalovém hřišti a schopnost zachytit jeho pravou intenzitu trochu jinak, než je obvyklé. 

 


Norsko je země black metalu zaslíbená, a tak nemůže překvapit, že domácí kutilové Terratur Possessions sáhli právě po nové akvizici jménem Robust. Ačkoliv je vše kolem projektu zahaleno rouškou tajemství, hudba samotná nám napovídá, že vítr fouká od severu i v případě tohoto jména. Pokud vám připomene začátky Gorgoroth, asi to nebude náhoda, ani špatná adresa. Rozhodně se nenechte odradit počáteční primitivností, tohle album v sobě ukrývá mnohem víc a můžeme jej klidně brát jako dřevně epické severské dobrodružství. Velmi chytrá a dobrá nahrávka, kterou si letos pověsím asi hodně vysoko. Ave samotářství a jeho podivnosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky