Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ruinebell - Embers

RuinebellEmbers' Grave (EP)

Victimer3.10.2015
Zdroj: mp3 (256 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: Taková normální metalová rodinka nedbaje hranic států, žánrů, natož nějakého hlubšího přínosu.

Ruinebell je dostaveníčkem dvou kumpánů od hřbitovních manekýnů Hooded Menace, kterým je ku ruce řvoun Dopi, toho času zaměstnán v několika lokálních sdruženích prahnoucích po zkáze a trouchnivění. Ve skutečnosti se ovšem jako první domluvili Lasse s Dopim a protože se Lasse cítil opuštěný, nalákal do pasti jménem Ruinebell také svého kolegu Pekku. Finsko - španělské kooperaci pak již nic nebránilo v rozletu.


EP "Embers´ Grave" je druhou nahrávkou komanda, aniž by bylo nějak nutné se vracet k prvotině "Demise In Disgrace". Povely Ruinebell jsou jasné. Křížit metalové řemeslo (nejblíže jeho thrashmetalové podobě) s něco málo industriálními dozvuky a pokud vyjde čas, tak si ještě trochu zaskotačit v duchu starého punku. Hlavně nic složitého, nejsme v soutěži o nejprogresivnější metalové těleso, ani nehledáme nové talenty v nejvýmluvnější pozici držení krku svého nástroje. Ruinebell je čirou zábavou, ke které patří zvětralý lahváč stejně jako poslech oblíbených kapel při vrtání se v motoru svého auta. Jen si vyšetřit trošku toho času, nechat ženu domácnosti napospas a vyrazit si z kopýtka. O ničem jiném než zábavě tahle kapela není. Pokud ano, zřejmě mi něco uniká...

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/ruine.jpg


Tohle EPko, to jsou čtyři skladby nekonfliktního starého metalu, kde se střetávají (nebo by se aspoň dle přání kapely měly střetnout) zájmy Amebix s Godflesh a Voivod. A s přimhouřením oka to tak asi opravdu bude. Střednětempá záležitost postavená na riffech a jednoduchém prolínání s klávesovými motivy, které by měly evokovat onu industriální polohu. Nic víc zde nehledejme, nic víc tu ani není. Dopi huhlá jako když Lemmy Kilmister sedí za dveřmi toalety a s poměrně nejistým výrazem svírá poslední cár papíru. Během nahrávky se Dopiho vokální doprovod výrazně nemění, mírně se mění jen songy samotné, které občas více přilnou k jednomu ze zmíněných stylů. Prakticky jedinou skladbou, jež mne na tomto mini-kompletu zaujala, je věc s názvem "Temple of Isolation", kde se hraje více na industriální notu a duch Voivod je místy skutečně vyvolán. Pak už ovšem nezabírám, není tu už nic, na co bych rád upozornil. 


Celkově neslané, nemastné dílko, bez výraznějších ambicí zanechat v posluchači více, než jen rezonující starý kov s pár světlejšími momenty. Je jich ale zoufale málo. Jistější místo bude mít tahle trojhlavá družina pouze tehdy, když svou snahu dotáhne do podoby regulérní desky a pokud tahle snaha bude mít barvitější parametry. Současná tvář Ruinebell je průměr, nebo spíš jen to, co se průměru snaží svými zanedbanými drápky chytit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky