Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Saligia - Fønix

SaligiaFønix

Bhut14.5.2016
Zdroj: CD / 4-panelový digipak //promo od agentury Sure Shot Worx
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Toto album se stává dosavadním vrcholem tvorby, ačkoli v porovnání s konkurencí je co dohánět. Určitě se nestalo nahrávkou, kterou by člověk odkopl na první dobrou, a jisté ambice a vývoj oproti předchůci ji přiznat lze.

Konkurenceschopnost dosud posledního alba Fønix od Norů Saligia je už o něco větší než předešlé dílo, ale stále tomu cosi chybí. Z některých chyb se tvůrci poučili, jiné nezáživně zopakovali. Výsledek nedopadl nejhůře, ale určitě ne zrovna nejlepším způsobem. Stále je kam jít a co zlepšovat.

 

Můžeme říct, že Saligia si vytvořila cosi jako vlastní rukopis. Tím je rozhodně jednolité tempo skladeb napříč celou tvorbou, které však zároveň ztěžuje orientaci v ní. Saligii určitě poznáme podle vokálu, který se nyní usadil v podobě blízké avantgardistům Ved Buens Ende. Podobenství s touhle výtečnou kapelou ještě můžeme vidět v jisté zamyšlené náladě, ovšem v kombinaci s okultní tématikou a jakýmsi odérem tajemna se pak rázem přehoupneme ve výraz takových Hetroertzen. Jenže obě zmíněné kapely mají svůj výraz pořád někde jinde a jejich oblíbenost je v mém žebříčku několikanásobně výš.

 

 

Pokrok lze zaručeně hledat v kytarách, jejichž dřívější jednotvárnost je najednou výrazně lepší. Třeba taková třetí věc Abyss: In Darkness Forge Alight v sobě schovává velice příjemné a především dobře zapamatovatelné kvílení. Není to vyloženě sólo, ani nějaké refrénové pidlikání, ale prostě moment, který se objeví jako čistá gradace skladby. Tím se její postavení vyhouplo nahoru a tak to má přece být. Samo sebou i další skladby v sobě mají jisté skryté náboje, ale odhalení těchto míst rozhodně nebude zjištěno prvním poslechem. Tím by se v jiných případech mohlo zdát, že deska je poslechovou záležitostí, ale to Saligia zkrátka není. Jde o to, co který posluchač vyhledává. Chcete-li bušící black metal krapet rychlejšího tempa s tajemnou a okultní náladou, pak budete spokojeni.

 

Posun lze zaznamenat už v samotném vizuálu. Obal zdobí zajímavější infernální malba, která by skvěle zapadla do výplodů tuzemského spolku Infernalismus. Pak i samotný booklet se symbolickým výrazivem, což je momentálně blackmetalový trend. Koncepční téma je rovněž něco, co přitáhne pozornost a jeho uchopení je povedené. Zpěv i kytary se výrazně zlepšily, jen ty bicí pořád tlučou stejně, včetně podivně protivného ševelení plechů. Jak vidno pozitiv je oproti dřívější desce určitě víc, což je zaručeně kladem. Je to i důkaz, že kapela se určitým směrem vyvíjí a chce se hýbat k lepším zítřkům. Jen ta cesta bude asi o něco delší, než jak je na dnešní dobu potřeba a žádoucí.

 

Druhá deska Fønix se tak stává dosavadním vrcholem tvorby, ačkoli v porovnání s konkurencí je co dohánět. Určitě se nestala nahrávkou, kterou by člověk odkopl na první dobrou, a jisté ambice a vývoj oproti předchůci ji přiznat lze.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky