Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Seeds Of Iblis - Jihad Against Islam

Seeds Of IblisJihad Against Islam

Bhut26.10.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Díky svému tématu přitahuje pozornost. Otázka náboženství je dnes ve světě celkem žádaná. Hudebně tkví v klasickém špinavém black metalu s příměsí thrashe. V neposlední řadě se do hudby vloudil nepostradatelný orientální vliv, takže vcelku příjemná záležitost.

Zbrusu nová kapela ze země metalu nepříliš zaslíbené – z Iráku. Uskupení se nechalo pojmenovat jako Seeds Of Iblis, vzniklo v roce 2011 a ještě v té době už stihlo vydat své prvotní dílo. Oním počinem je EP Jihad Against Islam a o tom bude dnes řeč.

Skupina je tedy velice čerstvým zbožím na hudebním trhu. Jedná se o kvarteto, z něhož polovinu tvoří ženská populace. Žánr a směr, kterým se Seeds Of Iblis rozhodli kráčet, je zlý black metal. Kapela samotná uvádí, že ji ovlivnily veličiny jako Mayhem, Bathory, Sodom, či Venom. Zkrátka samé „špinavé“ klasiky této hudební odnože. S ohledem na původ je předvídatelné, že skupina bude ve své tvorbě používat různé orientální příměsi. A je tomu skutečně tak, stejně jako u orientálních kapel typu Orphaned Land nebo Al-NamroodSeeds Of Iblis k tomu všemu ještě uvádějí, že jejich hudba bude znít (a skutečně zní) temně a syrově. Inu black jak má být.

Jejich hudba je opravdu důkazem slibovaného. Syrová, špinavá, neuhlazená, divoká a dokonce s orientálním kořením. Příjemná lahůdka pro hledače neobvyklých kapel. Sice to po hudební stránce není zase takový zázrak, ale nevadí. Folklorní prvky dodávají onen chybějící šmrnc. Zvuk… ale no tak, je to přece black metal, tak co. Zvuk je tedy „dobrý“ řekněme obvyklý. Hlasu není téměř rozumět, což je možná na škodu vzhledem k tématu, který si kapela vyhranila.

 

A tu se dostávám k tématice. Možná už kvůli názvu jste mnozí rozklikli tuto recenzi a při zjištění, že kapela pochází z Iráku, váš zájem zesílil. Alespoň já to zpočátku měl velice obdobně. Jihad Against Islam. V překladu „svatou válkou proti islámu“. Už samotný název EP hovoří sám za sebe. Lyrika se tedy zaobírá výhradně anti-islámem a názvy všech čtyř písní toto jen potvrzují. Jelikož jich je jen pár, dovolím si zde rekapitulovat jejich názvy: Inverted Hilal, No Islam, Sex With Muhamad’s Corpse a In The Name Of Iblis. Texty se mi však bohužel nepodařilo dohledat, abych se ještě více dokázal ponořit do tohoto protestu. Jisté, ale je, že na tomto náboženství zřejmě cosi shnilého asi bude. Když už rodilí obyvatelé Iráku nadávají… to je myslím co říct.

Jak to ale celé shrnout? Není to jednoduché, ale přeci jen zas nikterak složité. Nebýt orientálních esencí, asi by ode mne nedostali moc vysoké hodnocení. A konec konců nebýt oné tématiky, nejspíš bych o nich ani nikdy nenapsal.

Ku konci ještě pár poznámek: 
Iblis: význam slova se vysvětluje ve dvou verzích. První zní tak, že Iblis je padlý anděl, jenž se protivil Alláhovi. Protivil se tím, že na rozkaz Alláha odmítl poklonit se Adamovi. Dále byl pak přetvořen v Šejtana, čili námi dobře známého Satana. Druhá verze hovoří o tom, že Iblis je džin, který se ovšem taktéž nepoklonil Adamovi a přišel tak o své vysoké postavení. 
Hilal: islámský symbol. Znamená „srpek měsíce“ nebo „nový měsíc“. V písni Inverted Hilal je tím vyjádřeno opovržení, vzniknuvší z black metalového Inverted Cross, neboli obráceného kříže.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky