Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Semai - The White Leviathan

SemaiThe White Leviathan

Victimer26.10.2019
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Vydařená podzemní zvuková nesouhra jako podkres románu Moby Dick.

Bílá Velryba je na poli literatury jedno z nejvýznamnějších děl vůbec a je bráno jako Melvillův tvůrčí vrchol. Dnes si tohle představení vychutnáme trochu jinak než bývá obvyklé.  Rozhodně to nebude formou recenze románu (pro tohle jsem opravdu nedozrál) a nečeká nás ani hrdě doomová vazba na mořeplavce Ahab, u nás v redakci tolik oblíbené. Ale protože i náš zine je pro každý zvukový a experimentální výstřelek, pojďme se zhluboka nadechnout a zkusit vstřebat nové album jihlavského projektu Semai. Ostatně, i on je u nás zavedeným jménem, k němuž chovám sympatie někdy od alba Delubrum a rád jsem si poslechově zaparazitoval i v přátelských kooperacích s Korium, respektive Toqleraq.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/semai%20hastur.jpg


Román je velmi proměnlivým a poučným dílem promítajícím v sobě hned několik zprvu odlišných světů. Rozhodující je však celková asociace, která se rozhostí v hlavě. Tak si to myslím já, je otázkou kdo uvažuje podobně a na tomto místě je pak nejdůležitější, jak si po svém a v silně narušené zvukové adaptaci vedl Hastur, mozek Semai. Jeho album The White Leviathan je svojským a neotřele zpracovaným hudebním doprovodem díla.


V prvním okamžiku album funguje jako primitivní buchar, kolem něhož se přidává a ubírá na doprovodných ruchových elementech, ale pozorné ucho slyší, že se něco děje. A neděje se toho zrovna málo. Pod povrchem to až nevybíravě vře a rezonuje. Podle mého je to místy až epická vřava, která narušuje povrchní příjem a zle nabodává první masu ruchu a háže ji někam do prostoru. Pořád je to však hodně uzavřená záležitost, stylově věrná spojení industrialu a noise music. I v tomto zvukově nemravném prostředí lze najít kus výpravného díla. To evidentně ano. Jen je třeba jej spojit se sterilitou podzemí. S vizí strohého a studeného strojírenského kutlochu bez operátorů, na jehož zdi probleskují útržky z románu. Přerušovaně a zkresleně.

 


Bez detailního ponoru skrz těžké zvukovody je snaha chytit správný směr a pochopení prací navíc. Když není jedinec přímo uvnitř a jeho myšlenky vylétají směrem ven a nelpí na konceptu, je rázem pryč a nechytá se. Je třeba navodit správné prostředí a využít pomoci sluchátek. Žádné další okolní vlivy se nepřipouštějí. Je třeba chytit nit, v tomto případě spíš šponu do oka a samozřejmě Bílou velrybu! A mít se na pozoru. Až pak je vše OK.


Půlhodina ruchů není nepřekonatelným ničením vycepovaného hudebního vkusu, avšak pořád je to produkce pro skalní. Pro lehce trénované bude vrcholem alba pár jeho zesílených vibrací a dramatičtější finále symbolizující boj s bílým obrem. Ti zkušenější budou hledat víc uvnitř a sát z prsu hrubého podzemí. A jeho hnusné epiky. Já zkouším sát a jsem spokojen s objevením řady velmi dobře pořešených situací. Našel jsem si svého osobního Moby Dicka tam, kde jsem se na něj ani nesnažil pomyslet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky