Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shannon Wright - Division

Shannon WrightDivision

Symptom31.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Tenhle soubor má uměleckou vedoucí, která nikomu nemusí dokazovat, že to umí vzít za správný konec.

Shannon Wright je bezesporu žena mnoha hudebních tváří. V průběhu let předvedla několik proměn a na nové desce Division zažíváme další z nich. Její změny jsou pozvolné a v kontextu celé diskografie vytvářejí dojem přirozeného vývoje. Ono je v konečném důsledku jedno, který nástroj a jak rozeznívá, smyslem totiž je, co a jak moc to v nás rozechvívá. Svým osobitým výrazem mnohdy dosáhne až tam nad oblaka, a proto bych na tomto místě chtěl varovat všechny "pozitivní" posluchače – Shanon Wright není veselá holka.

 

Osm skladeb, půl hodiny hudby. Titulní kus Division otevírá album i dveře do jiného světa a nastavuje tempo, které je po většinu času pomalé. Mocná basová linka se valí dopředu za doprovodu jednoduchého rytmu bicích. The Thirst s přiznanou jednoduchostí (sloka/refrén) v sobě koncentruje éterický a znepokojivý náboj ne nepodobný Chelsea Wolfe. Zatímco úvodní část trojky Wayward s elektronikou jen laškuje, čtyřka Accidental staví její vliv na odiv a evokuje ducha anglických Radiohead z období In Rainbows (2007). Následující Seemingly je jako zvonkohra ve větru přinášející hlas z dalekého neznáma.

 

Až posud bylo vše umělecky v naprostém pořádku, zároveň ale tak trochu v rozporu s očekáváním. Vyhrocené emoce si Shannon Wright šetřila do finiše a závěrečná trojice je jimi naplněná po okraj. Soft Noise se blýskne vynikající symbiózou klavíru a zpěvu s dekorativním dotekem hajtky a violy na pozadí. Ticho před bouří nehrozilo na prázdno a náhlá gradace v závěru je strhující. Meditativní sedmička Iodine staví na klávesách, kytaře a vkusném samplování. Nádhera jménem Lighthouse (Drag Us In) mě přikovala do křesla. Jako by téměř sto let po smrti převzal kontrolu Erik Satie osobně a jal se přidat pár vět ke svému klavírnímu dílu. Netřeba snad dodávat, že emotivní vokál je bravurní jako obyčejně.

 

Praxe je košatý strom, což celý odkaz Shannon Wright jasně dokazuje. Division vnímám jako průměrný kousek, stojí ale za pozornost a komu se trefí do nálady, toho má na lopatě. Vývoj je nutná potřeba každého umělce a doprovází jí "puzení" k vyjádření momentálního rozpoložení. Nový řád věcí dal větší prostor improvizaci a klavíru, kytara je pro tentokrát v ústraní. Ve světle intenzity starších nahrávek váhám s hodnocením... Předchozí desce In Film Sound (2013) vděčíme za ostré kytarové pasáže. Roku 2004 vzdáváme hold za spolupráci s francouzským avantgardním hudebníkem Yannem Tiersenem – skladby jako Callous Sun, Ode To Friend nebo No Mercy For Her jsou nezapomenutelné. Division je už jedenácté setkání s tímto druhem rockové alternativy a vliv předchozích nahrávek se tu transformuje do něčeho nového, možná méně přitažlivého, ale hodně hlubokého.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky