Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shining - Lots of Girls Gonna Get Hurt

ShiningLots of Girls Gonna Get Hurt

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Mini-album pro maxi fans, ostatní mohou poslechnout, ale nejspíš odejdou nepolíbeni ani jednou z dívek.

Sebevražedné sdružení akutně stižených jedinců SHINING nespí a připravilo si dárek pro nejvěrnější. Tím je čtyřskladbové EP coververzí, které se svou náplní vyhýbá metalu, potažmo všem zlým a ještě zlejším kolegům, jak by se mohlo na první pohled nabízet. Není tomu tak, SHINING vsadili na interpretaci skandinávských pop/rockových skupin, jejichž tvorba mně osobně příliš neříká. Výjimkou je samozřejmě negativní rockerství Katatonia, ke kterým vzhlížím se stejným zaujetím jako k pokynům tempo diktující manželky. Ostatně, nebyli by to ani SHINING, aby se v případě neřadového alba vytasili s nějakou kulišárnou, která vyprovokuje mnoho z kovaných bratrů a nositelů šeredně zapáchajících džísek.

 

Ovšem tímto komentářem má veškerá radost z minialba končí. Výběr songů je netradiční, to ano, ale jejich ztvárnění samo se až příliš sveřepě drží originální předlohy a to je na coverdesku málo. V coverech přece má být nějaký impuls, který dostane původní podobu písně o krok, dva jinam. Otázkou zůstává, zda jsou SHINING důraznějšího překopání k obrazu svému vůbec schopni. Švédi prostě zůstali ve šlépějích Švédů (plus jedné finské saunící se družiny), skladby jednoduše přehráli, dodali pouze vlastní, lehce infekční feeling a zaklapli za sebou dveře kliniky. Ohledně prvního případu zvolených autorů původních písní snad jen tolik, že melancholické duše Katatonia si netřeba dlouze představovat. Navíc track "For My Demons" platí za velmi oblíbený a vyhledávaný artikl nejen v rámci kapely, ale rovnou v šuplíku s nálepkou "depressive rock". Jen dodám, že šlágr lze nalézt na albu "Tonight's Decision", jenž uzávírá dekádu devadesátých let, ovšem album jako takové naopak otevírá.

 

Další dvě švédské úderky lze chápat jako vzájemně dost odlišné. Kent produkují jakýsi ekvivalent soudobé rockové vlny, naproti tomu Imperiet se drží spíše post punkové éry, což mě dělá asi největší radost z EPka, neboť Niklas prohloubí svůj vokál a a skladba jako taková má příjemně gotickou náladu. Poslední přehranou záležitostí jsou Finové Poets Of The Fall, díky kterým se SHINING drží velmi jemné, povětšinou akustické polohy a dávají tak nadobro zapomenout na své krví podlité kořeny.

 

Přínos tohoto EP je nalajnován spíš opravdovým fans a stejně tak těm, kteří jsou momentálně unaveni ryze metalovou produkcí. Ti co lační po kombinaci různých odrůd rockových možností, budou nejspíš také částečně uspokojeni. Nejvíce se budou dmout asi jedinci, kterým trojice skandinávských rockůvek něco říká a budou tak schopni subjektivních vyhodnocování, ale těch asi mnoho nebude. Věc se má tak, že si SHINING nahráli hrstku skladeb pro radost a aby ukázali, že nic není tak vážné jak vypadá. Přínosné je ovšem "Lots Of Girls Gonna Get Hurt" jen minimálně. Záměrnému kopírování originálních předloh by spíš prospělo něco netradičně bláznivého, čehož jsou Niklas a spol. přímo ukázkově schopni. Takto jsme jen svědky uhlazeného přednesu decentních skladeb. Ale co, nechme to být, o nic nejde...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky