Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Slať - Demo

SlaťDemo

Bhut19.7.2022
Zdroj: MC //# TOT 023-R
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DRM 700, Grundig Box 660a
VERDIKT: Až budete s baterkou bloudit po slatích, možná si zanotujete i nějaký ten šlágr od Black Sabbath. Jinými slovy Slať se hrdě hlásí k dřevnímu doom metalu.

Jednoslovný a ještě ke všemu jednoslabičný název kapely by měl být úderný a výstižný. Schválně kolik takových českých slovíček vás napadne a dáte si je do souvislostí s konkrétními skupinami? Většinou se to povede, obzvláště, když pak hudební řemeslo stojí na slušné úrovni a člověk má radost z poslechu něčeho takového. Jmenujme například Chlad, Morr, Náv, Katr, Sněť, Kruh, Žrec …a nově také Slať. Těch jmen je nepochybně celá řada, ale asi už chápete, kam tím mířím. Slať je pojem, který se v hudebních líhních začal skloňovat relativně nedávno. Nejvíce však s vydáním prvního dema, kterým je čtyřpísňový materiál pojmenovaný jednoduše Demo (nebo nepojmenovaný vůbec, přijde na to). Za další se dá z takového šikovného pojmenování i dobře odhadnout žánr, který příslušný nositel prezentuje. Tak schválně, co asi hraje Slať?

 

Možná je dobré si uvědomit, co slovo slať vlastně znamená. Pravda je taková, že jinde než v rodné Šumavě jsem se s tímto termínem nesetkal, a tak nedávám ruku do ohně za to, že termínu porozumí všichni. Jsou to vlastně taková blata, bažiny přesněji rašeliniště, čili místo, kam není dobré nazdařbůh vstupovat, protože se může tato cesta stát i tou poslední. Možná se vám vybaví normalizační snímek Král Šumavy, který o tomto prostředí dobře referuje, navíc vychází ze skutečných událostí, jelikož řada pohraničních pašeráků a převaděčů využívala k zakrytí stop svého pohybu právě trasy vedené přes slatě. Ono to ostatně kolikrát ani jinak nešlo, než se probíjet hůře dostupnou krajinou a doufat, že vás příslušník pohraniční stráže netrefí do zátylku. Blbá doba, která se jaksi idealizuje, ale to nechme stranou. Je vlastně pěkné, co všechno dokáže pouhý název kapely vyvolat a jakou diskuzi rozvíří. I proto jsem se rozhodl kapele věnovat.

 

 

Tak co, už víte ten žánr? No ano, nabízí se krásný zemitý sludge, doom, stoner metal, to je přece jasné. Ačkoliv metalový archiv uvádí právě slůvka sludge a stoner, já si myslím, že jde o klasický doom v tom nejsignifikantnějším sabatovském smyslu. Jde tak o příslib další kapely, která se v našich končinách takto rozhodla prezentovat. Jmenovat můžeme již výše zmíněné Chlad, dále The Tower nebo třeba Selfexile. V případě bandy Slať jde však o zase drobátko jiné uchopení a způsob vyznění, kterému vévodí dívčí vokál. Trochu mě vyděsilo, že na postu zpěvačky je angažována Jana Kremace, jejíž hysterický křik mi činil nemalý problém v hlubším pronikání do tehdejší skupiny Nikander. Právě s Nikander jsem po této straně dost soupeřil a přiznám se, že jsem bitvu prohrál. Avšak ve skladbách pod vlajkou Slať se takové fáze zpěvu nedopřává. Buďto je to dáno jemným zastřením zpěvu, nebo prostým faktem, že zpěvačka nalezla jinou polohu. Takže pokud se materiálu bojíte ze stejného důvodu, jako jsem se bál já, nemusíte, vše jde dobře vstřebat.

 

Hudebně si Slať stojí v tradičním doom metalu, který nejvíce odpovídá poloze ikonických Black Sabbath na albu Sabbath Bloody Sabbath (či obecně na těch ranějších deskách, které stejně všichni ctí nejvíc). Místy mi ta příslušnost přijde až příliš okatá (zkuste druhý kousek Smolný den), neřku-li totožná. Co s tím? Má smysl lamentovat? Lepší je si tuto polohu užít, vyzkoušet, zda mi to sedne a pokud ne, jít o doom dál. Mě to sedlo tak na půl, asi by to chtělo víc materiálu, než jsou čtyři skladby, zkušenost z koncertu a další body. Teď a tady však mám v ruce kazetové demo (perfektní sousloví a příkladný krok), které tvoří líbivou první vlaštovku a veskrze kladné zaujetí.

 

 

Když to tak závěrem shrnu, tak mám celkem dost pozitivních pocitů: líbí se mi název a asociace, které vyvolává, líbí se mi fyzické pojetí (i zpracování) nosiče, žánr, lehká jedinečnost díky specifickému zpěvu a celková forma. Na druhou stranu mi to prakticky nedává nic dosud neslyšeného, což je poměrně zásadní jev, který mi způsobuje občasnou únavu při poslechu. Ale ono se vlastně není čemu divit, když si uvědomíme fakt, že jde svým způsobem o tu nejstarší formu metalu, respektive o hudbu, ke které se hlásí snad každá metalová banda. Takže těch variací už člověk za život slyšel nespočet. Slať je tak další z řady, kdy čas ukáže, jak je jejich styl trvanlivý.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky