Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sóley - Endless Summer

SóleyEndless Summer

Symptom30.6.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Nová Sóley působí na třetí řadovce více vzdušně, jaksi dospěleji a opět se stopou mladické rozvernosti v hlase. Tentokrát mě však nutí přemýšlet, jestli mi právě tohle stačí ke spokojenosti.

V dialogu s novou deskou Endless Summer (2017) jsem se snažil naslouchat a porozumět, ale často jsem se potýkal s nedostatkem trpělivosti nechat skladby rozkvést. Sóley letos konfrontuje fanoušky s něčím, čemu se po technické stránce nedá vytknout ani půl slova, přednes je výborný. Jakoby na cestě vstříc ku větší barevnosti a optimismu skládala staré známé elementy do nových kombinací. Vzhledem k aktuálnímu mateřství je to krok pochopitelný, ale převeden do hudby už na mě výsledek nefunguje tak spolehlivě, jako někdejší koktejl vážnosti, melancholie a humoru.

 

Psal se rok dva tisíce jedenáct a Sóley vydává svůj mistrkus We Sink, který mám dodnes vytesaný jak v šedé kůře mozkové, tak v povedeném vynilovém repressu. Když se pak začala objevovat spolu s kapelou, příslib rockovější instrumentace mě dostával bezmála do extatických výšin. Přes velká očekávání sází kompozice hlavně na solidní klavírní základ, tradiční vokál a vrnění nejrůznějších klávesových nástrojů. Velký počet hostů a široká paleta použitých nástrojů se na desce podepsala naštěstí jen vkusnými aranžemi a ne okatou snahou o pestrost.

 

Pověstná melodramatičnost, dnes tolik populární vlny islandské hudby, ve mně po intenzivním poslechu Nekonečného léta velké pohnutí vzbudit nedokázala, přesto je tu pár melodií, které zavoní. Najdou se v titulní skladbě. Najdou se v krátké mezihře Inbetween s brizancí ve stylu krajanky Hildur Guðnadóttir. Opravdu kouzelná je čtvrtá Never Cry Moon, která ve své tiché niternosti v závěru decentně vygraduje. Chytám se ještě na některých tónech úvodní Úa, kterou Sóley pojmenovala po své dceři, ale zbytek kolem mě jen tak protéká neznámo kam.

 

Ve prospěch desky se dá vyzdvihnout její propracovanost, za níž se skrývá rok trvající spolupráce s islandským muzikantem Albertem Finnbogasonem při psaní materiálu. Proti hraje celková atmosféra, která se mi ne a ne dostat pod kůži, ale to by neměl být argument, proč se desce alespoň chvíli nevěnovat. Můj prahlad po nevšedních hudebních zážitcích zůstává pro tentokrát neukojen. Abych tedy ty své neradostné úvahy uzavřel nějakým smysluplným resumé, musím říct, že novinku Endless Summer nevidím ideálně, ale v zásadě obstála.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 30.6.17 8:25

Mám za sebou teprve první poslech a zatím se mi nová deska líbí. Je jak píšeš vzdušnější, možná ne tak našlapaná něčím skutečně výborným, ale i přes to mi to takhle asi stačí. A baví mě i zvuk - Sóley bude podle všeho další z těch, kterým záleží na tom, jak jejich hudba zní.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 30.6.17 8:25odpovědět

Mám za sebou teprve první poslech a zatím se mi nová deska líbí. Je jak píšeš vzdušnější, možná ne tak našlapaná něčím skutečně výborným, ale i přes to mi to takhle asi stačí. A baví mě i zvuk - Sóley bude podle všeho další z těch, kterým záleží na tom, jak jejich hudba zní.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky