Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sons Of Alpha Centauri - Continuum

Sons Of Alpha CentauriContinuum

-krusty-11.2.2019
Zdroj: promo CD v pošetce
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Pokud máte řečnění a vůbec hlasité komunikace za celý pracovní den plné brejle, není od věci dát šanci instrumentálním Synům Alfa Centauri...

O kapele Sons Of Alpha Centauri, tedy SOAC jsem nikdy neslyšel. Spadají do nekonečné řady „nových“ a „mladých“ kapel, kterých jsou všude kolem nás tuny. Ty uvozovky jsou na místě, protože je vědecky dokázáno, že od pětatřicátého roku věku se prý člověk po stránce hudebního vkusu nijak extrémně nevyvíjí a je věren povětšinou zažitým interpretům. Nevím do jakého roku tento průzkum spadá, ale dnes je doba o to složitější, že je tu příšerná hudební nadprodukce. A hledat v ní inovativní a kvalitní interprety (a že je jich dost a dost) je docela časově náročná fuška.

 

soac

 

SOAC jsou zajímaví. Continuum je zajímavé album. Byť bych pochopil, kdyby na mě znalejší kolega vyrukoval s tvrzením koho že to SOAC jistě kopírují. Naštěstí (?) nemám takový rozhled a mohu se rozplývat i kritizovat s vervou začátečníka.

 

Hraje se instrumentálně a v relativně okleštěné sestavě nám čtveřice hudebníků kreslí hudební obrazce, plné atmosféry a nálady. Jejich alt/prog/rock/? se dá v poklidu poslouchat i před spaním a dokonce si dovolím tvrdit, že vás vyprovodí do říše snů nenuceně a s grácií. Pokud jsme v jednu chvíli důrazní a téměř metaloví, tak během další minuty se nálada Continuum dokáže radikálně zjemnit a my můžeme relaxačně snít nebo se bát ponuré atmosféry. Neznám moc kapel, které by v klasické sestavě dokázaly tvořit jemnou a tajuplnou náladu. Vždycky mě ruší ten rachot bicích, kytarová sóla a ta bigbítová energie, která sálá jak z hard rocku, tak black metalu. SOAC jsou pro mě v tomto lehce jiní.

 

Kytara, basa a bicí tvoří zemitý spodek, do nějž zasahují elektronické zvuky kláves. Ale náladu netvoří pouze ony, ale třeba i hezky melodicky dominující basa a většinou příjemně nazvučená kytara. Album se prodává s nálepkou, která tvrdí, že Continuum je pro fans Tool, Jesu, Cult Of Luna... Budiž to bráno jako pomůcka.

 

 

Punc zneklidňující podivnosti dodává i obal s podivnou ponorkou. Obal jako okénko do říše SOAC je prapodivně chladný a seversky studený. Příjemná vzdušná atmosféra sálá z hudby a přehlednost a jednoduchost (v pozitivním slova smyslu) zase z obalu... Pokud chcete nějakou sofistikovanou muziku na pozadí vaší odpolední činnosti a nemáte zrovna chuť přebystře naslouchat vokální ekvilibristice a pseudojazzovým vrtochům sebestředných hráčů - je Continuum velice příjemná volba!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky