Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Sons of Apollo - MMXX

Sons of ApolloMMXX

Sarapis20.7.2020
Zdroj: mp3 320, CD
Posloucháno na: CD player Yamaha + Canton // PC, AKG K44
VERDIKT: Del Fuvio Brothers kormidlují svůj koráb v osvědčeném kurzu, plují na jisto a vyhýbají se vlnám, které by je mohly s těžkým nákladem partitur vrhnout napospas mělčině.

Lehce otlučená a párkrát přetřená bárka progresivního metalu je pro Sons of Apollo (dále SoA) něco jako komfortní zóna, ve které vládnou hodnoty jako jistota, stabilita a … dobrá zábava. Del Fuvio Brothers kormidlují svůj koráb v osvědčeném kurzu, plují na jisto a vyhýbají se vlnám, které by je mohly s těžkým nákladem partitur vrhnout napospas mělčině. Ani druhá výprava není útočná ani objevná, svým způsobem je loupežná, ale leda tak ve vlastních řadách a ve víru vzájemného pobavení celé posádky, která všechno řeší s nadhledem mořských vlků. Čas se opět zastavil a lichými takty se dostáváme k jádru toho samého, co jsme slyšeli na debutu Psychotic Symphony. SoA se řemeslně baví.

 

Řečem o tom, jak je SoA klasická kapela a žádný další super-group-projekt, jsem s přihlédnutím k mnohdy epizodním existencím podobných podniků věnoval rezervovanou pozornost, ale musím uznat, že totožná sestava podepsaná pod dvěma alby v rozpětí tří let už vyjadřuje určitou udržitelnost a hlavně poskytuje možnost čistého srovnání. Umělecký vývoj je samozřejmě nepatrný a kompozice a schéma nahrávky naplňují konzervativní předpoklady. Myslím, že už jen pohled na obal a fádní název alba vám o dosaženém progresu prozradí dost. Co se posunulo, je semknutí a konzistence sestavy, která v neměnném složení odehrála po vydání debutu desítky koncertů. Především Jeff Scott Soto se více zabydlel v instrumentální džungli, svůj prostor výborně využil konečně i ve velkém finále alba a když ne jinde, tak alespoň v textech, jichž je na MMXX výhradním autorem, potvrdil svou výsadní pozici.

 

Hardrockový základ skladeb sice dostal opět výživnou dávku instrumentálních a aranžérských vitamínů, ale tam, kde zrovna nebouří hromy a blesky progmetalové zarputilosti, tam prosvítá esenciální rocková záře oplývající hřejivostí, která kontrastuje s některými bolavějšími kytarovo-klávesovými masážemi (např. v Asphyxiation). Zhruba někde tady leží gró kapely, jíž kromě členitého a vrstevnatého výsledku záleží i na elementárních hudebních pudech. Skladby jako Wither to Black nebo Fall to Ascend nemeškají a jdou přímo na věc, přesto jim DNA kapely nedovolí opustit arénu bez alespoň částečné demonstrace progové příslušnosti.

 

 

Domovský žánr ex-theaterovské dvojice jsem v úvodu přirovnal k obstarožnímu plavidlu, ale udržovaný motor krmený prvotřídním palivem nepřipouští žádné pochyby, jestli stroj dopluje daleko. SoA srší nápady, které dokáží umně přetavit do fungujících skladeb a mistrně prezentovat. I poslední téměř 16-minutová New World Today s rushovskými klávesami si nárokuje pozornost naprosto právem. Kapela už také umí odkázat i sama na sebe, takže Desolate July je připomínka nejen tragicky zesnulého Davida Zablidowskyho (mimo jiné baskytarista Adrenaline Mob), ale i debutové balady Alive. Rovněž instrumentálka Figaro's Whore má zde svého nástupce, ačkoli je schovaný v úvodu King of Delusion. SoA si pořád jedou to svoje a jejich nostalgie vržená do nového milénia jim zatím vychází. Na MMXX možná ještě o fous více.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Antony / 2.11.20 21:20odpovědět

Vezmi pět známý jmen. Nechej je virtuózně zahrát naprosto triviální muziku. Nacpi všude co nejvíc not. Zahusti to zvukovou kompresí. Vznikne sádelnatá hrouda zatuchlé chuti, která se nedá poslouchat. Jediná emoce, kterou vzbudí, je bolehlav. Jo, pro velký úspěch vydej limitku. Bude tam úplně stejná hovězí lojová flákota, ale na druhém disku se zopakuje totéž v instrumentálních, popřípadě a capella verzích. Ublinkávám..

Radek / 20.7.20 11:41odpovědět

CD velmi doporučuji. Kvalita,jistota.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky