|
|
||||||||||
Moje cesta ke Storm Corrosion začala jako každá jiná, tedy klasickou rutinou počínající zachycením informace o tom, že Steve Wilson s Michaelem Akerfeldtem cosi kutí a následným vyčkáváním, jenž bylo završeno stažením nového alba ještě před datem oficiálního vydání. Prostý příběh, který zná asi většina z vás. Druhé dějství bylo ovšem mnohem zajímavější, protože po tradičním přenesení souborů na flashce do práce a jejich natažení do Foobaru, se událo něco, co mě donutilo přehrávání hned v úvodu vypnout. Hudba, která se začala linout z mých PC repro parodií, byla jiná, byla tichá, měla hloubku a najednou mi bylo jasné, že je něco jinak.
Ještě ten den odpoledne jsem prohnal soubory vypalovačkou, médium doposud rozehřáté vložil do přehrávače a zesilovač vytáhl do poloh, kde se pohybuje při přehrávání starých nahrávek s vysokou dynamikou záznamu. Následující hodinu jsem se nezvedl z křesla, ohromen tím, co jsem slyšel, zasažen na nejcitlivějších místech. Od této chvíle se z běžného příběhu nové nahrávky, která nejčastěji končí na vypáleném DVD s nápisem „archív“, stalo dobrodružství, v té chvíli mi bylo jasné, že bez nových Storm Corrosion sice budu žít, ale proč?! Další kroky vedly na stránky kapely, které v té chvíli měly ještě status „pre-orders“ a na nichž hledám něco k uspokojení. Klasická CD edice? Hmm, pěkná. Limitovaná CD edice s vloženým blue-ray diskem? Na to nemám přehrávač. Ááá, dvojvinyl s plakátem. Vyprodáno, sakra! Nebo že by dvojvinyl navíc s blue-ray diskem, klasickým CD a dalšími artefakty? Stojí to balík, ale stejně je to jedno – rovněž vyprodáno. Zadávám tedy objednávku klasického dvojvinylu jednomu nejmenovanému distributorovi zde v Brně a čekám ... čekám ... a čekám....
... a nedočkal jsem se. Po téměř dvou měsících dostávám na můj dotaz odpověď, že musím vydržet ještě dva až tři týdny, což mi přišlo (vzhledem k faktu, že v jiných distribucích se album už objevilo) jako těžká zrada, objednávku ruším a prostřednictvím plzeňského kolegy mířím ke konkurenci. Doba je těžká, bohové žízní.
Zde končí epická část příběhu a začíná čistá a hluboká lyrika, která se vtěsnala do šesti skladeb a čtyř černě-vinylových stran, na nichž si autorské duo zahrává s ambientem, art rockem 70. let, psychedelií, minimalismem, progresí a především s posluchačem. Hlavou se mi honí tolik předností této nahrávky, že ani nevím, kterou začít a u které skončit, aby vše mělo hlavu a patu. Kompozice? Vynikající, překvapivé, složité a přitom přirozené. Pokud snad měl někdo pocit, že se zpěvem a akustickou kytarou už bylo vše řečeno, druhá skladba „Storm corrosion“ ho vyvede z omylu a to ani nemluvím, do jaké krásy skladba vyroste ve své druhé polovině a jakými dalšími proměnami prochází následně. Třetí strana obsahující tři kratší skladby (v kontextu desky, ta nejkratší má pět minut) je vůbec skvělá, střídání motivů zcela boří jakékoliv hranice písní a to, co bylo vymyšleno pro tyto tři kusy, by jindy vydalo na regulérní album. Za zmínku rovněž stojí psycho bubnování právě v „Hag“, které mi ne vzdáleně připomíná rannou psychedelii Pink Floyd a konkrétně skladbu „Up the khyber“ z alba More a nebo ještě starší kusy z A saucerful of secrets. Aranže? Mnohdy dost jednoduché a silně založené na klávesových plochách dávají skladbám jakýsi až meditační rozměr, vůbec mi není daleká představa, že Wilson i Akerfeldt vytvořili svou osobní zpověď oproštěnou o hranice svých domovských kapel. Vrstvení jednotlivých linek nástrojů i vokálu, jejich objevování se a následné ztišení je uděláno nesmírně rafinovaně, přemýšlivě a se skvělým výsledkem. Tady není prostor pro diskuzi, tohle je inteligentní hudba par excellence.
Další přednost? Jednoznačně zvuk, který jsem zmínil už v počátku recenze. Viděl bych to především na Wilsona, jehož snaha o přirozený sound je patrná už v Porcupine Tree, jakož i v Blackfield. Doslova tak dochází k naplnění známé věty, že: „V dobách úpadku se hlásání pravdy stává revolučním činem“. Ano, tento zvuk JE v dnešní době revoluční. Na poli rockové a metalové hudby, kde se oba autoři pohybují především, je něco podobného fenoménem. Vydat nahrávku s dynamikou 12 dB je odvaha a úkaz. A pokud vám přijde nahrávka tichá, doporučuji zesílit – dostane se vám excelentního zážitku! Ve výčtu předností nelze opomenout krásné vydání 2LP edice na tužším kartónovém papíru, s potištěnými inner sleeves, veškerými informacemi, slušivými fotkami v záměrně rozzrněné kvalitě a samozřejmě lehce ulítlým artworkem. Nedostatky nenacházím, i na hodně vysoký Wilsonův vokál užitý nejvíc ve skladbě „Ljudet innan“ jsem si časem zvykl ... a to se pořád bavíme o smítku prachu na briliantu o mnoha karátech.
Tentokrát nemám co dodat, tahle nahrávka mě dostala a zasáhla, což jste asi z předchozího čtení pochopili. Storm Corrosion se na svém debutu prezentují hluboce osobní, až intimní a především inteligentní hudbou, která nedbá hranic a limitů. Čirá esence hudby a tvořivosti lidského ducha.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Michal Z / 7.11.12 16:27odpovědět
Krásná hudba, zvuk co pohladí a obklopí. Čin, který tímto albem pánové tvůrci vykonali je třeba vynášet na vrchol a blahořečit. Doufám, že Opeth takto nikdy nebudou hrát (zvuk by mohli využít i pro sebe), ale budou Opeth a nezávisle na nich Storm Corrosion.
Sorgh / 6.11.12 20:07odpovědět
Deska mě chytla až při poslechu na gramecu. Takhle nějak budou znít další Opeth, dejte na mě...
Victimer / 6.11.12 19:46odpovědět
Skvostnej rock minimalismus, kterej snad ani minimalismem není. Hra se zvukem, každou sekundou, fragmentem a hlavně HUDBA.
-krusty- / 6.11.12 12:46odpovědět
Fajn recenze! Jirka nelže.....album není na první poslech, ale je to o postupném zkoumání, ochutnávání a zažívání...a následné závislosti :-)
Milan "Bhut" Snopek / 6.11.12 9:53odpovědět
Tý jo... ta recka mi nějak chytla. Podívám se po tom, jsem zvědav na onen zvuk!
MistyMan / 6.11.12 6:27odpovědět
Úžasná záležitost, nemám, co bych dodal... 100%
Label:Roadrunner / Cargo
Vydáno:Květen 2012
Žánr:prog / psychedelic rock
Mikael Åkerfeldt – vocals, guitars
Steven Wilson – vocals, keyboards
guests:
Gavin Harrison – drums, percussion
Ben Castle – woodwind
The London Session Orchestra – orchestral performance
Side A
1. Drag Ropes
Side B
2. Storm Corrosion
Side C
3. Hag
4. Happy
5. Lock Howl
Side D
6. Ljudet Innan
Angerpath
Forgotten World (reedice)
Dahlia's Tear
Across the Shifting Abyss
Ibex Angel Order
I
Mistralth
But a Walking Shadow
Ketha
Wendigo
Dobbeltgjenger
Limbohead
Mantar
Ode To The Flame
Burzum
Sôl austan, Mâni vestan
Will Haven
Open The Mind To Discomfort (EP)
Old Silver Key
Tales of Wanderings
Immortal
Northern Chaos Gods
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.