Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sum Of R - Spectral

Sum Of RSpectral

Victimer21.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Skoro doom, experimenty, psychedelie, nesoulad, avantgarda, obřad. Spektrální.

Když v roce 1994 vydali Impaled Nazarene desku Suomi Finland Perkele, nemohl jsem samozřejmě tušit, jak hluboce se ve mně ten název zaryje. Kdykoliv totiž přistane v mém okolí nahrávka z Finska disponující patřičnou zhýralostí, nemocnou a divokou aurou, hned mě napadne... ajaj, je to zpátky... suomi finland perkele! K tomu samosebou patří pořádný lok z lahve a chlapácký kemr doprostřed obýváku, protože to mnou zase cloume. Aneb jak si udělat z domácího prostředí, které je zdobeno rodinnými fotkami a voní vanilkou, hnusné, spoře osvícené doupě, kde jdou psychika a hygiena úplně do kopru.


Abych byl ale přesnější, my do Finska vůbec nejedeme. Od black metalu se taky vzdálíme, co to jen půjde, a na severu zůstaneme jen jednou nohou. Proč tedy Finsko vůbec zmiňuji? Protože mi sudičky dali do vínku solidní závislost na kapele Oranssi Pazuzu a k nim ekvivalentním souborům. Ať už je to podobnost čistě náhodná, nebo s touto kapelou personálně propojená. Najednou tam vidím, slyším a cítím Finsko, a různé variace psychedelických podivností. A platí to i pro Sum Of R.


Tohle těleso je jinak švýcarsko-finské a žánrově je nejblíže asi doomu. Minimálně pomalým tempem, kterým týrá nebohého posluchače. Na tomto místě je vhodné zmínit něco jako varování - strávit a správně uchopit produkci Sum Of R chce jistou dávku odmítání, přemáhání a naprostou rezignaci na klasické písničkové schéma. Je to svým způsobem jakýsi obřadní proces, experimentální, sonický a normálnímu světu vzdálený. Je to hudba bez oken, podivný děj odehrávající se v nevětrané místnosti. Tu nechme ještě řádně prokouřit a v rozích nechat stát hutný opar psychedelie. A dál? Pak je třeba zvýšit hlasitost, již tak pomalé tempo ještě zpomalit a nechat rozeznít pořádnou dronáž. A když už konečně chytíme slušný rytmus, jeho tep je krautrockový. Ale zároveň ho berme jen jako mírné oživení.

 

 

Sum Of R jsou zkátka podivnost. Avantgarda, psychedelie, zvukový nesoulad a doomové kulhání na jednu nohu. Zlý sen, zvukové i vokální efekty a kreace, které vyvolávají účinky asi jako špatně zvolená medikace. Budiž. Když už se tedy chytne rytmus, tak se nechytí vokál a pořád jsme vlastně vystaveni nečemu hodně extravagantnímu. Jako když půlce kapely Dark Buddha Rising unesete tchýně, dáte s nimi tři čtyři zkoušky a na těchto základech postavíte novou kapelu. Vítězí arytmie, divná spojení a odér ze spocených tchýní. Obřad se proměňuje v ten chlív, který zmiňuji na začátku. 

 

Sum Of R se drží svého podivuhodného zvukového kolapsu. Příliš mnoho na skousnutí? Dáme ještě o kousek víc. Chcete se aspoň na chvilku ohřát? To, co naposledy kamínka ohřála, byl křečík na útěku před devastujícím hlukem domova. Zdevastován budiž on, malý domácí hrdina... Pusťte si znovu první skladbu hned po tom, co dozní celá deska. To první repete je strašně krásná věc. Přesto jak Solace nekomfortně působí. Potom co si prožijete celé album, je to jako taková náplast na bolístku. Au au, už to nebolí...?


Album Spectral je rozhodně pro experimentální duše, pro zvukové hledače podivností, pro v lécích namočené doomaře psychedeliky. A asi i další... pro duševně strádající samorosty, ráčkující homosexuály, nebo zdravotní sestry, kterým nevyhovují dvanáctky... to ale asi těžko říct... Já mám tento způsob tvorby rád a svým způsobem i desku Spectral. Ale dál se nedostanu. Jsou tu jisté sympatie, ale dohromady mi tahle dávka nesouladu přináší spíš trvalé rozpaky vznášející se nad kompletní výpovědí. Někdo se zmůže na víc, někdo na nic.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ho!!! / 23.2.26 15:29odpovědět

Výborné album, jiné, nelibozvučné, nelibé, ale ?! Já slyším Swans a i jiné krásy a to neznám texty. Těžko hodnotit v procentech, ale minimálně 80. Recenze se mi nelíbí, je tendenční, vedena prvními pocity, podle mne odfláknutá (málo navnímaná). P. S. kamínka ohřáli, Huš!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky