Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sun Q - Charms

Sun QCharms

Jirka D.7.9.2017
Zdroj: CD-R v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Ruská rocková alternativa oblečená do módních jmen. Zapomeňte na jména a zapomeňte na módu, jako obvykle je všechno jinak.

Na téhle desce mě upřímně zaujal obal a pak taky PR řeči o garage / psychedelic / stoner rocku s ženským vokálem, a přirovnání k Royal Blood, Blues Pills či Led Zeppelin. K tomu zmínka

o spirit of 70th, analogové synťáky, hammondky a vůbec ten příjemně hřejivý retro pocit, kterým nás sem tam někdo pohladí ... když se mu to hodí. V té chvíli se mi zdálo, že všechny trumfy držím v ruce a o tom, že hodně z toho bude jinak, jsem až do prvního poslechu neměl vůbec tušení.

 

Sun Q band

 

Ale popořádku. Sun Q je kapela z Moskvy, která funguje krátce a tomu odpovídá i dosavadní vydaná muzika - jedno EP, pár singlů a nyní tedy první dlouhohrající deska. Zhruba v ten moment kapela nejspíš pojala úmysl dát o sobě vědět a není na tom nic divného, takže nejen že nám do redakce došlo k recenzi cédéčko, ale došly nám i dvě stránky informací o tom, co uslyšíme. Zmiňuju se o tom hlavně proto, že nějak takhle by se o sobě psát nemělo. Z celého toho textu je totiž až příliš zřejmé, že kapela se chce někam stylizovat, svou hudbu přesně napasovat na známé vzorce a ty pak vnutit případnému posluchači. You can find there heavy blues rock, rocking stoner, space passages, psychedelic guitar solos, art-rock and lo-fi. Ano, je to skutečně zmatek nad zmatek.

 

Přitom hned během první skladby Petals and Thorns jsem ze slíbených sedmdesátek nenašel nic a jediné, co mě pro srovnání napadlo, byla domácí výtečná a bohužel už nefungující kapela Nierika. Tedy takový ten nezávislý rock, bez popových ambicí, s nádechem low-budged produkce a pro mě i s takovým tím nábojem, který mám moc rád. A tím se dostávám k tomu, že všechny (nebo skoro všechny) ty řeči kolem Sun Q jsou podvod, ale že základ je více méně zdravý a svým způsobem sympatický.

 

S hodnocením vlastního alba to už tak snadné nebude. Na jednu stranu kapele nelze upřít snahu hrát a skládat nikoliv lacině. Když už nic jiného, tak minimálně hostující nástroje (ano, ty zmiňované synťáky, hammondy,...) dávají nahrávce celkem příjemný rozměr, jakkoliv se slibovaným duchem seventies to nemá společného nic. Z tohoto pohledu se skoro nejzajímavější zdá být šestá skladba Jimmy The Pirate s fuzz efektem na kytaře (asi proto ten stoner) a případně pátá Space, která díky klávesám v úvodní části skutečně jakýsi závan space rocku obsahuje. Na stranu druhou se většina hracího času desky nese v takovém poklidném až unaveném tempu a chtě nechtě musím napsat, že nahrávka funguje dost ospale. Především pak tam, kde se kapela pokouší experimentovat víc, než by bylo zdrávo (Dancing Souls jako příklad).

 

 

K tomuhle pocitu podle mě velkou měrou přispívá i samotná vokalistka Elena, na níž kapela evidentně hodně staví (nejen hudebně). Její snaha o decentně expresivní, ale zato hodně umělecký projev sklouzává k lehké hysterii a po pravdě to bude právě zpěv, proč se k tomuto albu po dopsání recenze nebudu vracet.

 

Celkově mě ani tolik nevadí, že kapela tvrdí něco, co není pravda, a že pak hraje něco úplně jiného. Problém mám spíš s tím, že deska mě nedokáže naplno zaujmout jako posluchače bez ohledu na hudební obsah. Psal jsem cosi o ospalosti a přesně tam vidím největší zádrhel - albu chybí energie, schopnost si posluchače omotat kolem prstu a tak trochu bezradně přešlapuje na místě.

 

Sun Q CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

hyenik / 2.5.16 10:57

Těšil jsem se, ale na koncerte jsem si koupil CD Tales. Je víc etno, na Legacy se ta tuniská vyjímečnost zbytečně rozmělňuje jakousi indiferentni elektronikou (moderna? krok do evropy? no nevim). Deska je ale přístupnější, takže bude určitě úspěšná u širšího publika (strategicky zřejmě správný krok). Když jsem si pak pustil Hope (2007), tak jsem se musel usmívat kam až dnes došli od toho nekompromisního (a tím pádem skoro neposlouchatelného) protoprogu se 40 nesouvisejícími motivy v jednom songu. Zpěvák je velký sympaťák s perfektní pódiovou prezentací a celkově púsobili pohodově a příjemně.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky