Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ještě něž společně zabloudíme do hlubokých finských údolí za účelem procházky za zvyky a dávnými časy severské kultury, rád bych poznamenal jedno. SYVEN a setkání s nimi vzniklo vlastně náhodnou zvědavostí a bádáním po podobně ložených projektech, v nichž hraje prim přírodní cítění a jemná forma jeho hudebního ztvárnění. Na cestě k nim jsem minul mnoho zajímavých souborů i naprostých nešťastníků, až jsem obdočil na křehce zasněženou stezku, která se rázem stočila do divoké finské přírody a přivedla mě v kraj, jehož krásu i drsnost vnímám všemi smysly a odkud nabírám mnoho sil a inspirace do individuálních spolčení se s tamní oblastí. Představivosti se meze nekladou, vše je založeno na momentální ochotě se nechat odvelet z reality dneška. SYVEN svou muzikou tvoří prostor k vytvoření vlastní fantazie na téma "mystika a šamanismus země tisíce jezer". Projekt tvoří dva pánové - Aslak Tolonen, jenž má na starosti nástrojovou složku a vokalista Andy Koski-Semmens, který vládne hrdlem, zde spíše čarovným zaříkáváním vzešlým z dávných rituálů.

Po hudební stránce jde o propojení ambientní polohy elektroniky, folkového aroma s podstatným přispěním strunného nástroje kantele a špetkou rocku, či dokonce závanu metalových riffů, i když poslední vliv jen doplňuje zpovzdálí to dané, jemnější vyznění. Svým způsobem by se dali SYVEN považovat za nástupce či pokračovatele na podobných základech vystavěného projektu Nest, který svými dvěma alby "Woodsmoke" a "Trail of the Unwary" uměl taktéž navodit působivě tklivou atmosféru severských hvozdů. Navíc s folkovou obrazotvorností Nest je zásadně spojen právě instrumentalista Tolonen, a tak je vzájemná podobnost či návaznost obou těles logická. Dvojice protagonistů si dala předsevzetí pomocí své tvorby co nejvíce inklinovat k danému rázu krajiny a příběhům, které z ní vycházejí. Znovu tak můžeme být svědky putování zamrzlými lesy, obklopeni zvláštní ponurou vrstvou harmonií, které u jiných umělců z jiných států nalezneme jen těžko. Jsme rázem zpět v čase, mezi stromy a obyvateli mýtin či místních meandrů řek a potoků. Jde o totální spojení s matkou přírodou, ač ne v našich luzích, ale v krásném prostředí daleko na sever od našich zvyklostí a známých odlesků z hladin jezer. I přes onu vzdálenost a tajemnost neznámého kraje, jsme pohlceni divokostí a přirozeností tamních krás. Nelze nepodlehnout těmto svodům, nelze si nechat uniknout scenérie, které hudba "Aikaintaite" přináší. Být daleko od domova a přesto spokojeni v odlehlých lesích Finska, spjati s příběhy, které SYVEN vyprávějí.

Album, které vyšlo těsně před koncem loňského roku, sebou nese pět odkazů na původnost a obyčejnost s důrazem na koncentraci myšlenek mimo hlavní proud všedních starostí. Starosti, kterými se zabýváme v proudu "Aikaintaite", jsou ryzím vytvořením si vlastních vjemů a chápání. Kraj, kterým nás Aslak s Andym provedou je čistý, nezávadný a mocně působivý. Jsme v těsné blízkosti původních kmenů, jejich šamanů, slyšíme křik letících dravců, stejně jako úprk smečky vlků a potok, jež nedaleko lesa zurčí kamenitým terénem. Svým způsobem navodí SYVEN jednotlivými motivy specifický druh hypnózy, která umí vnutit dar na bázi fantazie, jenž teče spolu se všemi toky chladné skandinávské přírody. Hlavní tok ovšem není řekou, která je naplněna průzračnou vodou, jako spíš korytem minulosti a vzpomínkou na dávno zapomenuté. Pokud bychom chtěli hovořit o hlavních aspektech hudby SYVEN, jsou jimi hlas a všudypřítomné kantele, ovšem stejně vítězí celkový dojem a důmyslná atmosféra.

Otazníky? Myslím, že veškeré žádné. Ona podobnost s Nest je volnou návazností, nevidím v ní tedy ani zbla nějakého vykrádání, natož opakování. SYVEN nesou svůj odkaz dál, hlouběji a navíc, když už Nest pěkných pár let nic nevydali, tohle je příležitost, jak se nechat odvát zpět k pramenům finských bájí. Prožitek se rovná maximu a způsob jeho provedení bezmála taktéž. Více v připraveném rozhovoru s oběma pány na patřičném místě.