Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Temple Desecration - Whirlwinds Of Fathomless Chaos

Temple DesecrationWhirlwinds Of Fathomless Chaos

Bhut22.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Špinavý death black z Polska, který nerozdává úsměvy, ale nechutenství. Na první dobrou nezáživná sypanice, která však pod slupkou působí dostatečně intenzivně a silně. Poctivý kus opravdu zlého muzikantství.

O polské kapele Temple Desecration už na Echoes řeč byla, ovšem je tomu už nějaký pátek nazpět. Tehdy měla na kontě pouze jedno demo a existovala sotva dva roky. Dnes jim můžeme přisoudit určitou rozvážnost a střídmost v rozhodování, neboť od té doby se studiově projevovali velmi pozvolna a vlastně vzestupným smyslem. To máte tak, že v roce 2012 banda vydala své první demo, o dva roky později v roce 2014 to pak bylo EP a letos, čili 2018, konečně klasický debut a plnohodnotná velká deska. Ta se jmenuje Whirlwinds Of Fathomless Chaos a na svět se podívala skrze blackošům dobře známého vydavatele Iron Bonehead Productions.

 

Před těmi roky jsem psal cosi o hudební podobnosti s kapelami typu Black Witchery, nebo Grand Belial’s Key. Už si přesně nedokážu vzpomenout, jak ta skupina tenkrát zněla, ale dnes musím do jisté míry zůstat stát za svým názorem. Jejich muzika totiž není ničím jiným, než hodně zčernalým deathem, který násilně podsouvá svou surovou představu o světě. Rouhání, cesta levé ruky a další ty světlonošské vize se promítají nejen v textech, ale i ve specificky zlé hudbě. Na stranu druhou neočekávejte žádné velké melodické zázraky, či jiná technická kouzla. Jednoduše úderná smršť s animálními prvky a špína, špína, špína. Nic složitého, přesto to všechno má dostatečně působivý efekt a pro oddané uhrančivé fluidum.

 

 

Hovořit o jednotlivých skladbách a vypichovat tu kterou nad tu jinou, je zjevně zbytečné. Pro určitou komplexnost jen doplním, že deska obsahuje pět kousků a ty pak zaručují delší stopáž svého trvání. Nejdéle je na tom věc Covenant, která se blíží čtvrt hodince. Ovšem při poslechu jsem nebyl příliš schopen nějaké obzvlášť bystré orientace mezi skladbami, neb se jednoduše sype, kleje a burácí. Možná, že to zní jako úplně obyčejná a nezáživná tvorba, kterou můžeme dostat od libovolného random spolku se štítkem black, nebo chcete-li death/black. Ovšem něco mě k Temple Desecration táhne. Možná je to vzpomínka na někdejší koncert, možná je to jakási magická opojnost jejich přímočaré muziky, anebo něco dalšího, co neumím v tuto chvíli pojmenovat.  Cítím však v kostech, že ta skutečná energie, která v těch skladbách dříme, bude mít největší efekt živě. Podobně jako třeba Archgoat, kteří nemusí z desky znít úplně přesvědčivě, ovšem živě vás to rozseká do nudlí.

 

Stačí pohlédnout do obalu té desky. Je to určitý vír, který vás pohltí a protáhne celkem nepříjemnou krajinou. Ale na té cestě chaosem je cosi poutavého a to osloví jen některé. Bylo by určitě fajn si zopakovat nějaké živé vystoupení téhle bandy v nějakém patřičně okázale zašlém klubu. Ostatně z Polska to k nám nemají zas tak daleko, takže budu vyhlížet soupisky. Nic nepřekonatelného se v té muzice neskrývá. Je to jednoduchá volba, buď a nebo… Já říkám buď.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 22.9.18 16:20odpovědět

Taky mě to zpočátku zaujalo, ale pak jsem to někam založil a sklouzl zas někam jinam. Na tohle jsem příliš hezký, vtipný a zejména pak skromný.

Ostatni.Mesjasz / 22.9.18 13:14odpovědět

Za mě asi nejlepší deska z polské scény a nejspíše i z širokého okolí. Získali si u mě i více sympatií než nová věc od Archgoat. TD jsou na nové desce totálně zdrcující, přímočaří, hammer blasts střídají pomalé crushing primitivní bící a jeskynní riffy, do toho ten nejsprávnější rouhačský vokál. Takové momenty jako v posledním songu "Blood Offering" kdy jede tluček přesně na dobu a do toho kytara brnká "0" na nejtlustší strunu. Doufám, že je někdy zase někdy zahrají v ČR nebo aspoň blízko hranic, aby odfoukli všechny pozéry v okolí.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky