Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slyšte zvrácenou temnou muziku křičící svou bolest z ampliónu, jež visí ze střechy redakční budovy Echoes zinu. Slyšte zlo proměněné v bahno, kal a mlhový opar nad údolím halící krajinu kaňonu do neprostupné clony před blížícím se soumrakem. The Canyon Observer vysílají do tohoto neradostného, ale fascinujícího přírodního výjevu své čtyři signály. Ani jeden z nich přitom není nakloněn optimistickým vyhlídkám a košatým větám předpovídajícím bohatý život bez konfliktů. Hovno! Kapela ze Slovinska nahrála své druhé EP, na které dostala vlastní zlost v poměrně respektuhodném množství, stejně jako celkovou údržbu již tak natlakovaného materiálu. Ano, ten je nutno semo tamo korigovat, nenechat jej jen řvát své vnitřní neduhy na nebohý svět. Že se svět posral, to už přece zpívali před lety HNF. Tak jej pojďme na chvíli omrknout z jednoho slovinského úkrytu v kamenitém srázu, jistě i on má co na srdci.

The Canyon Observer jsou především těžkou záležitostí. A to nejen pro kardiaky, ale hlavně po hudební stránce. Sousedé slabších povah a zanedbané péče o pumpu mohou při této zkušenosti zle pochodit, neboť je při neztišené produkci může postihnout momentální slabost tak rychle, že vás nestačí ani upozornit zabušením na dveře. A pak může ono zlé pochození nabýt doslovného významu, protože je docela možné, že sotva nazuté papuče budou tím posledním činem rozčíleného kmeta. Jen chci říci, že tahle hudba se MUSÍ nechat hrát velmi hlasitě. Její podstata totiž tkví v provázání drsných kytar, na které dotírají podmračené melodie a často přítomný noise doprovod, který když se chytne za správný konec, umí dělat divy. Závěr třetího dílu "We Can Descend Into The Unknown" budiž příkladným vrcholem gradace, degradujícím reklamně slibnější kolegy ve startovacích blocích ošlehanějších labelů. The Canyon Observer jsou bezesporu kapelou druhé kategorie, ale zároveň je pravdou, že s tím co mají po ruce, na srdci a v myšlenkách, umí naložit docela věrně.

Nerad bych ponižoval naši scénu, neboť i na ní se najde dost dobrých a ještě lepších spolků bolavých výpovědí, ale podobně vzteklou doom mašinu aby člověk pohledal. Slovinci jsou velmi intenzivní, nebojí se své skladby nechat rozevlát ve vší útrpnosti po mnoho minut, protože ví, že to ničemu neuškodí. Skladby navazují jedna na druhou, boří ideály krásy, a přitom (i když poněkud zvrácenou a destruktivní) krásu také nesou na svých bedrech. Momentální stav a dojem, který z nahrávky mám, mě předurčuje k tomu, abych tohle EPko doporučil, čož také činím. Je plno kapel podobného střihu, kterým se nedaří nalézt to stěžejní, co by měli sdělit.

The Canyon Observer jsou v pozici, kdy mnohá z těchto sdělení zní hodně zapáleně. A pokud se chystá deska, která má minimálně po stránce podpůrné noisy atmosféry povýšit zvukový prožitkek na další úroveň, je třeba si ještě počkat, čeho budeme za pár týdnů svědky. Kapitola II je zatím důvěryhodnou a vyváženou sbírkou negativních emocí. A to mi dnes stačí.