Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Devil’s Trade  -  What Happened to the Little Blind Crow

The Devil’s Trade What Happened to the Little Blind Crow

Jirka D.6.11.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# GOLDEN 045) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Osobní kytarová zpověď ladící do temných odstínů lidské duše.

Informace o The Devil’s Trade jsem začal dohledávat přesně dva dny po vystoupení v pražském klubu Underdogs a upřímně docela dlouho po obdržení nahrávky k recenzi. Asi by na úvod bylo fajn napsat, že v tomto případě nejde o kapelu, ale o jednočlenný projekt maďarského písničkáře jménem Dávid Makó, a že pokud snad s ohledem na vydavatelství (Golden Antenna) čekáte nějaký moderní hardcore, post-hardcore, sludge nebo jinou formu průplachu ušních bubínků, budete vedle jako já. Už z toho slova „písničkář“ je jasné, že nahrávka se bude snažit získat pozornost zcela jinými prostředky.

 

Makóvo písničkaření patří k těm temnějším, které s folkem v tradičním pojetí nemají společného skoro nic, a které volbou efektů (nejen) na kytaře a celkovou atmosférou směřují k nehezkým věcem kolem nás, ale hlavně v nás. Pro hrubé přiblížení bych se nebál zmínit sólovou tvorbu hlavních představitelů Neurosis - Scotta Kellyho a Stevea Von Tilla, ale třeba i u nás známého Todda Nesbitta aka Unkilled Worker. Zrovna jeho jméno mě napadlo jako první, protože stejně jako on, tak i Dávid Makó si občas kytaru plete s krompáčem.

 

The Devil's Trade 

 

V hudbě TDT hraje dominantní úlohu neotesanost, živelnost a podle promo řečí i maďarský folklór, což buď neslyším, nebo slyšet neumím. Makó disponuje slušně zachraptěným hlasem, dostatečně přesvědčivým a hodícím se k podobné hudbě. Pak taky disponuje několika efekty na kytaru (když nehraje na bendžo nebo jemu podobný nástroj) a hudební rozměr desky je v tomto ohledu aranžérsky bohatší než prostý kytarový doprovod v jednom výrazu. Naopak co do techniky bychom mohli snadno dojít k smutným závěrům, že hudba TDT o technice není skoro vůbec, pokud se prostě nesmíříme s tím, že nejde o absolventský koncert na konzervatoři.

 

 

Všechno jasně směřuje k tomu, že deska What Happened to the Little Blind Crow bude osobní zpovědí kytarového dřevorubce, v níž se třeba najdete (byť jen částečně), nebo zcela ztratíte prostě proto, že váš vnitřní svět je budován z jiných komponent. V tomto ohledu nelze albu upřít jistou přesvědčivost a schopnost zaujmout, protože některá místa mají svůj půvab a dostatečně sugestivní atmosféru, se kterou není problém souznít. Vedle toho zcela přirozeně vyvstává problém s tím, že osobní zpověď je pořád jen osobní zpověď a její obecně platný přesah má své limity. Za sebe můžu říct jen tolik, že album se mnou příliš nerezonuje a že navzdory osobitému autorskému vyjádření zůstávám maximálně u lehkých sympatií, které na druhou stranu necítím každý den a ke všemu.

 

The Devil's Trade CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky