Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Pooh - Eyes Scream In Cream

The PoohEyes Scream In Cream

Sorgh27.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Ne moc často zabrousím do tuzemských tišin a zálivů, spíše lovím v mělkých šelfech zahraničních oblastí. Když už Česko, tak hmátnu po prověřených značkách a víceméně sázím na jistotu. To ovšem taky není vždycky záruka, jak víme. Občas se ale vyplatí vystrčit tykadlo z ulity o kousek blíž, do lokálních podhoubí a rozhlédnout se v tamních nekonečných proudech.

Tak nějak jsem narazil na skupinu The Pooh. Zcela náhodně a neplánovaně. Nebýt blahodárného festivalu Beseda u bigbítu, kde si kamoš po jejich setu koupil debutní kompakt, utekl by mě pěkně macatej kousek. Já osobně je naživo neviděl, můj dřívější návrat domů byl žádoucí, a nyní toho lituji.

 

I když skupina The Pooh na frontě notových záznamů válčí už od roku 2002, teprve v roce 2009 jim vyšlo debutní CD Eyes Scream In Cream. Parádní políček do tváře unylých, nevyrazných a všech těch revival kapel, kde aby člověk originalitu pohledal. The Pooh jako by ani nebyli odtud. Zcela bez skrupulí se oddávají hrátkám vesměs rockovým, snad i krapet grunge, avšak dosud neslyšeným. Kde se bere ta inspirace, dumám?

 

Výrazné, ale nevtíravé melodie, které mají schopnost zamotat se do závitů mozkových a neodbytně se sápat stále na povrch. Jsou neklidné, nutí mě k pohybu, i když jsem doteď spokojeně klimbal na gauči a sledoval lenivou mouchu pasoucí se na trusu mého stárnoucího morčete. Neúnavné střídání tempa, komplikované aranže, to je vrcholek sladkého dortu, hotový marcipán. Právě v neomšelosti a bezedném prameništi nápadů lze spatřit největší devízi tvorby. Co song, to vlastní život ubírající se plynule v korytu směřování kapely, avšak mající daleko k nějakému opakování či vykrádání sebe sama.

 

Nevím proč, ale hudba mi hodně evokuje jakýsi americký, tak nějak špinavý a pouliční bigbeat. U mě v archivu se každopádně nic podobného nevyskytuje. A tak za planého hloubání mi neurvalý řev masíruje palce u nohou, stěží k vidění samým kmitáním, a přivádí mě zpět do toho šrotu, nadmíru chutně uklohněného. Oceňuji čitelné tempo, kdy se dá do hudby ponořit a zaměřit se na jakýkoliv detail, zcela dle libosti. Zásluhu na tom má určitě i profesionální práce ve studiu Šopa, čímžto skláním malý hold titěrného posluchače tvůrcům a zaměstnancům. Je milé, když se dílko podaří.

 

Je zcela možné, že muziku podobné gramáže vytváří celá řada hudebníků, já si cestu k nim zatím bohužel nenašel. The Pooh jsou v tomto směru pro mě pionýry a nositely nevšedních zážitků. Zcela sobecky jim nepřeji výrazný úspěch. Líbí se mi tam, kde jsou. V lokálních vodách, jednohubka pro fajnšmekry, kteří si je najdou. Na druhou stranu by bylo smutné, kdyby se uznání nedočkali, protože si to zaslouží.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky