|
|
||||||||||

Člověk nemá nikdy říkat nikdy, protože pokud jsem si před necelými třemi roky myslel, že dopsáním poslední věty v recenzi alba Water Planet německých instrumentálních poutníků vesmírem The Spacelords veškeré naše vztahy končí, byl jsem evidentně mimo jak zelený aktivista. Docela nedávno došel opět z této země medem a strdím oplývající balíček a v něm další deska této bizardní trojice. A pokud ta souvětí natahuju už moc, tak se pokusím o zjednodušení zhruba tím způsobem, že je to stejná nuda jako posledně.
Nové album obsahuje pouhopouhé tři skladby, které ale dohromady čítají bratru padesát minut muziky. Dvě z nich skromně skončí před čtvrthodinkou, ale ta poslední se protáhne přes dvacet minut a patří do kategorie soubojů „kdo z koho“. Abyste trochu tušili, co tím myslím a já se nemusel opakovat, zkuste aspoň prolítnout zmíněnou starší recenzi předchozí desky (ZDE). Dozvíte se tam zhruba rámec hudby této kapely a taky důvody, proč jsem se už tehdy rozhodl žít v úplně jiném časoprostoru než oni. Bohužel (a není to moje vina) se mě opět někdo snaží zatáhnout někam, kde to několik světelných let vypadá pořád stejně a snaží se přitom tvrdit, jak je to strašně moc zábavné. Není.
Instrumentální psychedelic-space-rock této kapely je dlouhý a poměrně jednotvárný trip, který když jsem si pouštěl doma v kuchyni a ptal se ženy, jak se jí to líbí, odpověděla, že si ani nevšimla, že něco hraje. V ten moment mi bylo trochu trapně, že jsem na to nepřišel já, ale přes veškeré protisnahy uraženého ega a dotčené ješitnosti jsem si musel přiznat, že podstata je přesně v tom. Muziku této desky až neuvěřitelně snadno vytěsníte kamsi na pozadí a klidně u ní můžete luštit křížovku nebo Einsteinovy rovnice. Rušit vás rozhodně nebude, nezaujme vás, prostě bude někde hrát, pořád dokola nějakou nezábavnou repetici a jen když se budete hodně soustředit, zachytíte sem tam zajímavou změnu, motiv, klávesový part.
Ona situace je totiž zhruba taková, jak jsem psal minule - není to o tom, že by se na albu nevyskytovaly celkem dobré hudební myšlenky, ale pokud už se objeví, jsou utopeny v obrovském množství balastu kolem. Ta přebujelá hrací plocha (limitně 24 minuty) je z vnějšího pohledu neskutečně fádní a nezajímavá, že když si budete v PC přehrávači náhodně posouvat kurzorem napříč skladbou, bude to znít všechno hodně podobně. Skladbám chybí nějaký dynamičtější vývoj a práce s gradací, což samozřejmě chápu, že můžou být čistě moje priority, ale tak to prostě je. Stejně jako posledně mám potíž taky s tím, že jedny z nejzábavnějších momentů desky (zapojení Hammondových varhan, analogových syntezátorů a dalších zajímavých nástrojů) jsou dílem hostujících muzikantů a přitom jde o poměrně zásadní díl aranží alba. Což mi přijde trochu jako podvod, resp. bych očekával, že kapela bude stavět především na své vlastní sestavě.
Za mě se s novou deskou nic nemění a stejně jako posledně doufám, že naše další cesty půjdou v bezpečné vzdálenosti od sebe. Není v tom nic zlého ani špatného, prostě jsme každý jiná krevní skupina.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Tonzonen Records
Vydáno:Únor 2020
Žánr:instrumental psychedelic / space rock
Hazi Wettstein - kytary, efekty
Akee Kazmaier - baskytara, efekty
Marcus Schnitzler - bicí
hosté:
Didi Holzner - Hammond organ, synths (Moog)
Alwin Puetsch - didgeridoo
Ralph Nebl - zurna
1. Spaceflowers^
2. Frau Kuhnkes Kosmos
3. Cosmic Trip

The Spacelords
Water Planet

Sanctuary
Inception

The Devil & The Universe
:Endgame 69:

Soviet Soviet
Endless

Stone Temple Pilots
Perdida

Linkin Park
One More Light

Almyrkvi
Umbra

Bloodstained Ground
A Poem Of Misery

Nile
Vile Nilotic Rites

The Afghan Whigs
In Spades

Moonreich
Amer
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.