Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Squirm - Overdose Of Arousal

The SquirmOverdose Of Arousal

Victimer30.1.2014
Zdroj: wav, mp3 - promo
Posloucháno na: JVC UX-H330, AKG K514 MKII
VERDIKT: Typický rukopis THE SQUIRM ubírá na toporné strojařině a hledá své místo v písničkovosti. Krok pochopitelný a krok správným směrem.

Alesh je workoholik, takže není možné zůstat stát s otevřenou pusou držíc v rukou další nahrávku jeho domovské hudební stanice THE SQUIRM. Co víc, Alesh patří mezi lidi, kterým není lhostejný vývoj a posun po vlastní ose. V tomto případě po trajektorii bzučivě letícího elektronického modulu, jemuž nestačí ke štěstí dušení neživě osázeným ústrojím. Stále častěji se otáčí směrem rockové písničky. Šlo to tak cítit v minulosti a ve světle dneška je tento dojem ještě markantnější. Poslechnu-li si totiž minulý rok hodnocené album "Thru" spolu s dnešní ranní kávou, je víc než jasné, že tvrdě elektronický podklad je pořád přítomen, ale zároveň na ústupu od těžké zvukařiny, což záhy potvrdí následně puštěná novinka "Overdose Of Arousal".

 

S novou nahrávkou jde Alesh víc naproti typické písničce, která byla dřív schovaná pod nánosy umělohmotných poryvů dusající elektromasáže. Jistě, ta zůstává i na novince, jenže dnes je to v úloze jakéhosi asistenta celkového soundu THE SQUIRM, než jeho řídícího prvku. Víc než kdy jindy jde dopředu atmosféra, melancholická nálada, prostor dostávají zpěvnější kusy a celek se tak blíží vzdušnější kytarovce, než monotónně drtící elektronice. Dokonce si během narůstajícího počtu poslechů začínám myslet, že kdyby se povedlo vypnout tu urputnou mašinku s obdivuhodnou výdrží úplně, bylo by ještě veseleji. Ale to už by asi nebyli THE SQUIRM a jejich typické strojnické smýšlení... Jako posun ovšem beru samotnou myšlenku, že bych to dnes uvítal, což v minulosti hrozilo snad jen v náznacích.

 

Tak či tak, novinka je albem, kde se to silnými melodiemi jenom hemží a je zřejmé, že ve změti kabelů se přehrabující Alesh je schopen nejen nalézt, ale pečlivě vytřídit a vytvořit poslechově přijatelné, s hitovou ambicí pulsující album. Takové, aby zbytečně netrpělo na přehnané úkroky jinam, a přitom nechřadlo nepovšimnuto kdesi v rohu. "Overdose Of Arousal" je pro mne albem, kterému by měl být dopřán patřičný prostor.

 

Přiznávám, že první dojmy nebyly bůhvíjaké, ale vše se spíš zakládalo na konkrétní náladě daného okamžiku. Časem je vytěsnil pocit svobodně uvažujícího projektu, jemuž nestojí v cestě téměř nic a který hledá a mnohdy i nachází zajímavá místa své nynější tváře. Mám-li být ovšem upřímný a nedat jen na pozitiva (ač jsou v hojnějším počtu než jejich remcavé protějšky), zvuk mi dvakrát nesedí. Samozřejmě pod vlivem možností aparatury, dosažitelných formátů a s typickým klidem ve tváři, když mám tyto hudební doprovody hodnotit. Zvuk se mi zdá občas kolísavý a jakoby nevyvážený, ale na druhou stranu není tak bolestným jako na "Thru". Abych uzavřel víčko emocí kolem "Overdose Of Arousal", nevynechám zjevnou spokojenost z posunu vpřed a nastavení milejší, ne tolik předvídatelné tváře. A nebojím se, že bych jím v budoucnu ještě nekolikrát neotočil. Novinka THE SQUIRM je vítaným společníkem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

THE SQUIRM - Overdose Of Arousal (2014) / 31.1.14 5:14odpovědět

https://www.fairpricemusic.com/cz/band/the-squirm/overdose-of-arousal

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky