|
|
||||||||||
I kapela The Strokes se v prvních jarních dnech pochlapila s novou nahrávkou a po dlouhých pěti letech přichází s novinkovým albem Angels, které v rámci diskografie třímá pořadové číslo čtyři. Bez nadsázky se dá říct, že touto deskou se začíná psát další kapitola v příběhu jedné party z New Yorku.
V roce 2007 kapela oznámila zahájení tvůrčí přestávky a tak to vypadalo, že dříve tak zářící star po třech deskách pomalu vyhasne. Z dnešního pohledu asi nebylo divu, protože ať se nám to líbí nebo ne, poslední dva počiny se i přes nesporné hudební kvality přihřívaly v žáru prvního alba Is This It, které v roce 2001 zamířilo závratně vysoko. Kapela sklidila nominace na vícero cen a některé dokonce proměnila v zasloužený úspěch; jejich retro pojetí rockové muziky tenkrát zafungovalo výborně a z neznámých mladíků se „přes noc“ staly hvězdy světového věhlasu. Ona tvůrčí přestávka byla ukončena v roce 2009 oznámením, že se začíná pracovat na novém materiálu a The Strokes byli zpět. Přesto asi nikdo nečekal, že období mezi psaním nových skladeb a vydáním nahrávky zabere dlouhé dva roky. Kapela se rozhodla udělat spoustu věcí jinak a každá taková změna a odklon od rutiny s sebou nese jisté problémy.
Ty se projevily už při nahrání prvních pokusů pod producentským vedením Joe Chicarelliho, které kapelu dvakrát nenadchly a na novince se z nich uchytil pouze jeden song – Life is simple in the moonlight. A tak dochází k prvním zásadním změnám, kapela odjíždí na farmu blízko New Yorku a všechen ostatní materiál nahrává pod vedením Guse Oberga. Navíc kapelu fyzicky opouští frontman a dosavadní, až na výjimky jediný tvůrce hudby a všech textů Julian Casablancas. Jeho záměr byl jediný – zapojit zbytek kapely do tvorby nového materiálu – proto svým společníkům předává pouze mlhavé představy o nových skladbách a vokální party nahrává až následně v jiném studiu. Role dočasného vůdce a tvůrce se v největší míře shostil kytarista Nick Valensi, i když pod jednotlivými skladbami jsou k vidění jména i ostatních Strokes, včetně Juliana.
Toliko z přístupných zákulisních informací, ze kterých lze očekávat, že by novinkové album Angels mělo být jiné než předchozí tvorba. A ono je – řekl bych, že The Strokes se ve svém retro snažení posunuli o pár let, snad celou dekádu dopředu. Především produkce je jiná, zvukově se nalézají sice stále hluboko v minulosti, ale jistý posun k barevné hravosti se střídmým použitím samplování a kláves posunuje tvorbu Strokesů zase o krůček jinam. Rozsah nahrávky se po předchozím padesátiminutovém výletu srazil do zaběhnuté půlhodinky, která téhle hudbě sluší o poznání víc. Hlavním nosným prvkem desky jsou první dvě skladby, hitovky numero jedna a dva – první Machu Picchu je výborná letní pohodovka, která vás přemístí na pláž, na lehátko, do ruky vám vsune sklenku s lehce opojným drinkem a paraplíčkem, po bok postaví krásku v bikinách, nebo raději dvě, a nikým nerušeni budete mžourat do slunka, dlouhej kouř a pohoda. Dvojka Under cover of darkness je singlová záležitost, rovněž výborná, snad ještě lepší a dávající vzpomenout na počátek milénia a skladby z Is this it. Potom kvalita klesá a s ní i moje pozornost, protože následné skladby balancují někde kolem průměru, v případě Games nebo Call me back i ve větších hloubkách. Jako kdyby klukům došla síla dotáhnout písně do vítězného konce, protože i přes zajímavé nápady působí celek skoro až fádním dojmem a silné okamžiky jsou roztroušeny dost daleko od sebe.
Celkově mám z nahrávky lehce rozpačité dojmy a nebýt jména The Strokes a prvních dvou skladeb, alba bych si snad ani nevšiml. Z dílny této kapely vypluly už podstatně lepší kousky a tak spokojeností zrovna hýřit nemůžu, protože pár záchytných míst dobrou desku nedělá. Kapela sice vystoupila z původního trendu, který ji zajistil vavříny, ale mám pocit, že na nové cestě ještě nekráčí příliš směle a z novinky mi v hlavě vyvstává více otázek jak odpovědí. Nechme se překvapit, jestli Angels bude pouze odrazovým můstkem pro novou éru The Strokes a nebo jestli je to jen potvrzení, že tvůrčí pauza měla ještě chvíli trvat.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:RCA
Vydáno:Březen 2011
Žánr:retro garage rock
Julian Casablancas – vocals, additional guitar
Albert Hammond, Jr. – rhythm guitar, keyboards, backing vocals
Nick Valensi – lead guitar, backing vocals
Nikolai Fraiture – bass guitar
Fabrizio Moretti – drums, percussion
1. Machu Picchu
2. Under Cover of Darkness
3. Two Kinds of Happiness
4. You’re So Right
5. Taken for a Fool
6. Games
7. Call Me Back
8. Gratisfaction
9. Metabolism
10. Life Is Simple in the Moonlight
Árstíðir Lífsins
Saga á tveim tungum I: Vápn ok viðr
The Doors
The Doors
A Perfect Circle
Eat The Elephant
Aosoth
III
Queens of the Stone Age
In Times New Roman...
Le Bain de Maid / Hadem pro mého munga
split
Monster Magnet
A Better Dystopia
The Gathering
Afterwords
Hatriot
Dawn of the New Centurion
Ansur
Warring Factions
Fen
Epoch
Druhý klip pro dnešní den je novinka rovněž od plzeňských Something Like, která vznikala v Brně pod taktovkou Radima Věžníka. Protiválečná skladba (an...
5.5.2024Plzeňská kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový videoklip, který vznikl ke skladbě Exil. V ní se jako host představil člen slovenského ZNK labelu ...
3.5.2024Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.